Léky tyto možno rozděliti dle fysiologického (léčebného) jich účinku v několik tříd, do nichž řadíme různé léčivé látky, které podporují jednak chuť k jídlu, jednak urychlují trávení a rozmanité úkony žaludeční vůbec, jednak při rozmanitých chorobách zaživadel léčivě působí.
Sem patří především veliká skupina hořkých látek, jež hlavně v podobě různého koření (zeměžluč, hořký jetel, kozlík atd.) u lidu ode dávna chvalné pověsti se těší. Účinek takových a jiných látek hořkých (v. Amara) jeví se ve zvýšené činnosti žláz žaludečních, čímž povzbuzuje se chuť k jídlu a trávení se urychluje.
Dobrou službu konají nám takové hořké látky hlavně v oněch případech nechutenství, kde žaludek sám a sliznice jeho nikterak nejsou chorobně změněny (chudokrevnost, rekonvalescence po těžkých chorobách infekčních apod.); při vlastních chorobách žaludečních (katary žaludku, vřed a rakovina žaludeční) látky hořké – vyjímaje koru kondurangovou – se nedoporučují.
Z jiných žaludečních léků důležita jsou tzv. digestiva, totiž látky, které podporují i nahražují při trávení účinek různých žaludečních šťáv i kvasidel, urychlují tím štěpení (rozpouštění) zažitých pokrmů a tím polepšují špatné trávení (pankreatin, pepsin, gastromyxin Haritesův aj.).
Pohyb žaludku a tudiž i výměnu látek urychlují pelyněk (absint), zeměžluč a ze soli uhličitan sodnatý („soda k užívání“, Speisepulver), hořečnatý (magnesia).
Známý palčivý pocit v jícnu (tzv. „pálení žáhy“) odstraňují tzv. antacida, jež omezují a neutralizují (zobojetňují) účinek kyselin žaludečních (solné a mléčné), jichž nadbytek při různých chorobách vyvolává ono „pálení žáhy“. K utišení zjevu tohoto dobře působí prostředky alkalické (zásadité), jako uhličitan sodnatý, některé soli vizmutové (zásaditý dusičnan vismutu), voda karlovarská aj.
