.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Jeho ekonomický a geopolitický význam ve světě klesá a klesat zřejmě bude i dále.
Západu v čele s USA se – k jeho vlastnímu údivu – nedaří izolovat Rusko a Čínu, píše dnes agentura Bloomberg. Z dvaceti nejvýznamnějších ekonomik světa – sdružených ve skupině G20 – se k protiruským sankcím Západu připojila jen polovina. Skupina G20 přitom představuje zhruba 85 procent celosvětového ekonomického výkonu.
Zejména představitelé USA a EU jsou podle Bloombergu zaskočeni neochotou širšího mezinárodního společenstva tvořit jednotnější protiruskou koalici a uplatnit vůči Moskvě ještě tužší sankce.
Spojené státy a EU nyní lobují za to, aby se i země typu Indie nebo Číny připojily k dalšímu balíčku sankcí proti Rusku. Klíčovou sankcí má být v jeho rámci zastropování cen ropy, kterou Rusko vyváží prostřednictvím námořní nákladní přepravy. Největší americká banka, JP Morgan, ovšem nedávno varovala, že pokud k prosazení takové sankce dojde a Rusko odpoví snížením těžby, může se cena ropy Brent vyhoupnout až na 380 dolarů za barel. Taková cena by znamenala, že třeba v Česku by se pohonné hmoty prodávaly za zhruba 90 korun za litr. Není se pak příliš co divit, že mnozí z politiků zemí skupiny G20 se k takové sankci nestaví dvakrát vstřícně. Tuší, že další vyhrocení již nyní silných inflačních tlaků by nemuseli politicky přežít.
Jinými slovy, za neochotou podstatné části světa připojit se k protiruským sankcím nemusí být jen ztráta vlastní autority Západu. Ale také samotná povaha sankcí, jež ještě lze uplatnit. Totiž ty sankce, které bylo možné uvést bez nepříjemného „efektu bumerangu“, už jsou zkrátka uplatňovány. Sankce, které se nabízejí nyní, zasáhnou bolestivě jak Rusko, tak ovšem také jejich původce.
Podstatnou roli v neochotě připojit si k sankcím dále ovšem hraje také vlastní lavírování zemí typu Číny nebo Indie. Ty si totiž uvědomují, jak moc pro ně může být ekonomicky – ale i geopoliticky – výhodné, pokud optimálně přistoupí k nynější situaci, kdy se dva perou – Západ a Rusko – a třetí se tudíž může smát. Třeba letos v červnu Čína nakoupila ruské energie v objemu meziročně o celých 72 procent vyšším. Peking utužuje své ekonomické vazby s Moskvou a pořizuje její extrémně zlevněnou ropu. Zlevněnou v důsledku sankcí Západu, a to o 20 až 30 dolarů na barel.
Asertivita, ba dokonce agresivita Číny vůči Západu přitom vzrůstá. Reakce Pekingu na návštěvu šéfky americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu je výmluvná. Čínské balistické střely, odpálené v rámci probíhajícího masivního vojenského cvičení, přeletěly tchaj-wanské území a některé dokonce dopadly do japonských vod.
Další zemí, jež lavíruje a snaží se momentálně upevnit své ekonomické i geopolitické postavení, je vedle Číny Indie. Indický premiér Naréndra Módí si v červenci telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ne aby konečně odsoudil ruské válčení na Ukrajině, ale aby se pobavil, jak prohloubit vzájemný obchod obou zemí. Indie, stejně jako Čína, tuší příležitosti.
Na stranu Západu se nehodlají připojovat ani další významné ekonomiky z okruhu rozvíjejících se trhů. Hlavní favorit letošních brazilských prezidentských voleb Luiz Inácio Lula da Silva viní z ukrajinské války stejnou měrou Kyjev i Moskvu. Jižní Afrika ústy svého nynějšího prezidenta Cyrila Ramaphosy západní sankce odsuzuje. Podobně Turecko, člen NATO, usoudilo, že sankce poškozují ekonomické i politické zájmy Ankary.
Postoj poloviny zemí skupiny G20 je zvláště skličující pro USA. Washington totiž podle červencových slov náměstka ministra obchodu Bidenovy administrativy, Alana Esteveze, vnímá utváření koalice proti Rusku jako předlohu postupu, který by měl být časem uplatněn také proti Číně. Jenže mnohé ze zemí skupiny G20 nadále prohlubují své ekonomické a obchodní vztahy s Čínou. A nejde jen o země typu Indonésie.
Dokonce i dlouholetý oddaný spojenec USA, Saúdská Arábie, už není tím, co býval. Rijád v současnosti pomáhá Moskvě držet poměrně vysoké ceny ropy. A nepohnula s ním ani červencová návštěva amerického prezidenta Bidena přímo v pouštním království. Rijád si ji „vychutnal“, neboť Biden jej v prezidentské kampani označil za „vyvrhela“. Jeho naléhání za navýšení těžby ropy nevyhověl. „Drží basu“ s Ruskem.
A celá řada čínských firem je zase zaangažována v saúdském megaprojektu Neom. Ten má za cíl přeměnit pouštní území o velikosti Belgie v supermoderní metropoli, částečně položenou na vodě, disponující například i vlastním lyžařským resortem. Financovat jej budou jistě i miliardy petrodolarů, které Saúdi utrží za svůj vývoz ropy právě do Číny, která je jejím největším světovým dovozcem.
Ze „hry na obě strany“ ale chce těžit třeba i celá řada afrických zemí. Ty si při svých „tour“ po černém kontinentu snaží naklánět jak ruský ministr zahraničí Lavrov, tak francouzský prezident Macron. Ovšem zase je předběhla Čína. Peking spolupráci s africkými zeměmi institucionálně zaštiťuje iniciováním pravidelných Fór čínsko-africké spolupráce.
Zdá se zkrátka, že i v příštích letech bude Západ čelit na mezinárodní scéně spíše nepříjemným překvapením. Ekonomická, a tím pádem i geopolitická moc zřejmě už nikdy nebude v rukou Západu koncentrována tolik jako ještě koncem 20. století.
Češi citelně omezují své nákupy, zejména pak zboží zbytné povahy
Jejich strach z vlastní finanční budoucnosti totiž předčí cokoli z doby pandemie nebo globální finanční krize.
Maloobchodní tržby se v červnu v Česku opět citelně propadly, meziročně o šest procent. Propad odráží klesající důvěru českých spotřebitelů v tuzemskou ekonomiku a ve vlastní finanční budoucnost. Nálada tuzemských spotřebitelů totiž podle pravidelného měsíčního šetření ČSÚ klesla v červenci nejníže v celé historii měření, jež se píše od roku 2003. Češi utrácí méně než před rokem za všechny základní druhy zboží a služeb, s výjimkou často svoji povahou nezbytného zboží drogistického a lékárenského.
Strach z ekonomické budoucnosti Čechů je nyní vyšší než kdykoli v době pandemie, a dokonce kdykoli než během globální finanční krize let 2008 a 2009, následné evropské dluhové krize i tehdejších souvisejících recesí v ČR. Za celý letošní rok se maloobchodní tržby proto propadnou reálně o 2,2 procenta.
Rekordní počet respondentů letošního červencového šetření ČSÚ uvedl, že se obává zhoršení vlastní finanční situace. Blízko svého historického maxima je také počet spotřebitelů, kteří hodnotí svou finanční situaci hůř než v předešlých dvanácti měsících. Přitom nejbolestivější úder mají tuzemští spotřebitelé zpravidla stále před sebou, čeká je na podzim a v zimě, až dále razantně povyskočí ceny energií a tím pádem i všeho dalšího. Inflace povyroste zřejmě až nad úroveň 20 procent. Zároveň budou mnoha domácnostem dobíhat fixace hypoték, které mezitím rovněž zdražily na nejvyšší úroveň od přelomu milénia.
Vládě Petra Fialy přitom podle šetření CVVM, jehož výsledky byly zveřejněny koncem minulého týdne, už nyní důvěřuje jen 28 procent obyvatelstva ČR. Tak nízkou důvěru měla předchozí Babišova vláda pouze přechodně, po jediný měsíc, a to červen 2021, kdy vrcholila frustrace obyvatelstva z další covidové vlny.
Extrémní nedůvěra ve Fialovu vládu má však hlubší důvod než loňská jarní nedůvěra ve vládu Babišovu, a to proto, že jde o důvod ekonomický, jehož řešení se zatím ani nerýsuje. Přitom nedůvěra ve vládu Babišovu v době pozdní covidové vlny už přišla v době, kdy bylo zřetelně patrné „světlo na konci tunelu“ v podobě vakcín. Lze proto předpokládat, že důvěra ve Fialovu vládu v příštích měsících klesne citelně pod nejnižší úroveň z doby vlády Babišovy.
Končí éra „jestřábí ČNB“. Noví radní vesměs hlasovali jako holubičí guvernér
Bankovní rada České národní banky 4. 8. rozhodla ponechat základní úrokovou sazbu na stávající úrovni sedmi procent. Jde o výsledek, který čekala zhruba polovina expertů oslovených agenturou Bloomberg.
K rozhodnutí došlo na základě hlasování bankovní rady v poměru 5 ku 2. Zjevně tedy všichni nově jmenovaní bankovní radní se vyslovili pro ponechání sazby na stávající úrovni. Pro zvýšení sazby, ze sedmi na osm procent, zvedli ruku evidentně jen radní, kteří působili už v předchozí, „Rusnokově“ bankovní radě, tedy viceguvernér Marek Mora a Tomáš Holub. Ti hlasovali pro zvyšování sazeb již během řady uplynulých zasedání, nyní se však poprvé ocitli v menšině.
Výsledek hlasování tak potvrzuje holubičí příklon nové bankovní rady. Dnešní rozhodnutí bankovní rady ČNB nezvýšit základní úrok je prvním minimálně od začátku roku 2004, kdy trh podle Bloombergu čekal zvýšení sazeb, ale ČNB ho překvapila holubičím postojem. Svým způsobem tak jde o nejvíce překvapivé holubičí rozhodnutí minimálně za posledních takřka dvacet let.
ČNB tak přichází o reputaci i z mezinárodního hlediska poměrně jestřábí centrální banky. Tu si budovala postupně od konce intervence za slabší korunu v dubnu 2017. Už její zvyšování úroků před propuknutím pandemie, zejména to z února 2020, bylo vnímáno jako jestřábí postoj. Razantní snížení sazeb v době nástupu pandemie pak bylo vnímáno jako v souladu s přístupem světových centrálních bank, které současně přistoupily na bezprecedentně extrémně expanzivní měnovou politiku. Loňské poměrně rané zahájení cyklu utahování měnové politiky ČNB, který končí právě až dnes, bylo obecně, i v mezinárodních kruzích, vnímáno opět jako jednoznačně jestřábí.
Podle expertů Deutsche Bank, největší německé banky, je dnešní rozhodnutí chybou české centrální banky. Experti Deutsche Bank míní, že aby ČNB chybu napravila a nedošlo k výraznějšímu oslabování koruny, bude muset tuzemská centrální banka zvýšit základní úrok hned v září, na svém dalším měnověpolitickém zasedání, a to rovnou o 0,5 procentního bodu.
Koruna však na rozhodnutí ČNB dnes bezprostředně nijak výrazně nereagovala. Nutno však dodat, že ČNB intervenuje a je stále připravena intervenovat za její silnější úroveň. Dnes to její guvernér Aleš Michl zdůraznil na tiskové konferenci v návaznosti na rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že inflace v ČR v meziročním vyjádření v nadcházející době dále zrychlí, až k úrovni 20 procent, lze předpokládat, že její síla přiměje bankovní radu ČNB k dalšímu, podzimnímu navyšování základního úroku, a to na úroveň minimálně 7,5 procenta. Nelze však vyloučit, že se základní sazba vyšplhá až k úrovni osmi procent. (5.8.2022)