Lidové pořekadlo „proti věku není léku“ platí do jisté míry stále, ale nezanedbatelná část populace ve věku 65+ dnes žije úplně jinak než generace jejich rodičů. Aktivní způsob života ve vyšším věku zahrnuje mnoho různých aspektů; zkoumán, popisován a hodnocen může být z hlediska medicíny, sociologie či dalších společenských věd.
Nás bude zajímat pohled dopravní psychologie na řízení auta staršími řidiči, které nabývá na významu právě z pohledu sociálních kontaktů. Jaká rizika vidí odborníci v souvislosti s vyšším věkem či jaké jsou nejčastější příčiny nehod řidičů-seniorů? Lze přirozené úbytky sil a kognitivních nebo senzorických funkcí kompenzovat? Odpovědi jsme se pokusili nalézt v publikaci ŠUCHA, M., REHNOVÁ, V., KOŘÁN, M., ČERNOCHOVÁ, D.: Dopravní psychologie pro praxi. Praha: Grada, 2013.
Věková hranice
Nelze stanovit věkovou hranici, která by určovala skupinu řidičů-seniorů. Úroveň fyzických a psychických schopností osob vyššího věku může být velmi rozdílná. Řízení vozidla představuje komplexní situaci s nároky současně na motorické schopnosti, na vnímání, pozornost a další kognitivní funkce. Fyzický i mentální stav ovlivňuje celá řada jednotlivých nebo vzájemně na sebe působících faktorů. Kromě zdravotního stavu hraje roli dosavadní způsob a průběh osobního a pracovního života, vzdělání, záliby apod.
Riziko
Vzniká pro řidiče a obecně pro bezpečnost provozu v případě, kdy výkonnost jednotlivých funkcí poklesne natolik, že už nestačí plnit nároky situace. Nepoškozené senzorické (smyslové) funkce jsou důležité, aby mohl řidič správně vnímat relevantní situace. S přibývajícím věkem však dochází k poškození smyslových funkcí, které představují východisko pro příjem a zpracování informací a následné jednání. Například ve sluchové oblasti dochází ke zhoršenému rozeznávání zvuků, zhoršení slyšení slabých signálů, zhoršení schopnosti rozeznat, odkud zvuk vychází.
Zrak
Nejpodstatněji se ve vztahu k řízení projevují deficity v oblasti zrakového vnímání. Ve vyšším věku se prodlužuje čas pro příjem a zpracování vizuálních informací, což vede k pomalejšímu rozhodování a jednání v situaci časové zátěže. Významně se zužuje zorné pole a periferní vidění, může dojít k přehlédnutí jiných účastníků provozu. Zhoršená zraková ostrost a kontrastní citlivost způsobuje nepřesný odhad vzdáleností a rychlosti jiných vozidel. Snižuje se schopnost akomodace oka, vidění za snížené viditelnosti. Oko je citlivější na oslnění, nastávají obtíže s rozeznáváním dopravních značek.
Doba reakce
Současně s poklesem senzorických funkcí se prodlužuje reakční doba řidiče a kombinace těchto faktorů zvyšuje individuální riziko, zhoršuje chování v situaci, která vyžaduje rychlou reakci. Znamená taky velmi malou pravděpodobnost kompenzace chyby, kterou zapříčinil někdo jiný.
Snížená pohyblivost
Věkem podmíněné změny postihují i kosterní, kloubní a svalový aparát. Snižuje se rozsah a rychlost pohybů, zmenšuje se svalová síla. Zpomalením pohybů dochází ke ztrátě času v situacích, které vyžadují rychlou motorickou reakci. Podle výzkumů například pohyblivost páteře u mužů klesá mezi dvaceti a šedesáti lety až o 50 %. Především snížená pohyblivost krční páteře může způsobit výrazné omezení v orientaci a vnímání dopravní situace.
Pozornost
Zhoršuje se distribuce pozornosti, tedy schopnost zaznamenat a správně vyhodnotit více jevů najednou. Starší řidiči většinou nemají tendenci rozptylovat se při řízení sledováním sociálních sítí v mobilu, ale i telefonování za jízdy může být velmi významným „zlodějem“ pozornosti. V situacích, které z nějakého důvodu nemáme úplně pod kontrolou, může dojít k zúžení pozornosti (tzv. tunelové vidění). I v této souvislosti je třeba brát v úvahu, že vliv některých léků může pozornost výrazně negativně ovlivnit. Rychleji přichází únava a je potřeba stále více času pro regeneraci.
Příčiny nehod
U starších řidičů nebývají pozorovány jízdní manévry směřující k agresivní interakci, spíše se vyskytuje kolísavá rychlost jízdy. S věkem se snižuje tendence k riskování a snaha dominovat, zvyšuje se svědomitost, přehnaná opatrnost až úzkostnost. Příčinou dopravních nehod řidičů-seniorů nebývá jízda pod vlivem alkoholu, nepřiměřená rychlost nebo nebezpečné předjíždění. Nehodě většinou předchází chyba v řízení, nikoliv dopravní přestupek. K nejčastějším příčinám patří chyby v situacích dávání přednosti v jízdě. Podle současných výzkumů vzniká až čtvrtina nehod zaviněných staršími řidiči na křižovatkách a při vjíždění na hlavní silnici proto, že není respektována nutnost dát přednost v jízdě. Mezi další významné příčiny nehod patří špatný odhad vzdálenosti a rychlosti ostatních vozidel, chyby při odbočování a nepozorné přejíždění v jízdních pruzích či přehlédnutí dopravního značení. Zhoršená orientace v prostoru může být příčinou najetí na komunikace dálničního typu v protisměru.
Paradox zkušenosti
Pokles výkonnosti v průběhu stárnutí je trvalý proces, který se nezastaví, pouze se dá tréninkem kompenzovat. Platí zde tzv. paradox zkušenosti: kdo málo nebo sotva vůbec řídí vozidlo, podstupuje méně rizika, současně však dostatečně netrénuje nutné schopnosti a dovednosti, které mu pak při řízení chybí.
Léky a nemoci
Problémem může být i větší množství užívaných léků, jejichž vedlejší účinky mohou znamenat riziko pro bezpečnou účast v dopravě. O nežádoucích účincích léků pro řízení by měl informovat lékař, varování obsahuje i příbalový leták. Nezanedbatelné je i vzájemné působení užívaných léků, které se vzhledem k velkému počtu předepisovaných i volně zakoupených přípravků stává problémem nejen pro řízení.
Je také nesporné, že nemoci negativně ovlivňují dopravní chování. Některé natolik, že mohou být důvodem ke ztrátě zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla. Vysoké riziko je u očních chorob (glaukom, katarakta, degenerativní onemocnění očí) nebo interních onemocnění (například diabetes mellitus či cévní choroby). Celkový stav však ovlivňují i méně závažné, ale akutně probíhající nemoci.
Kompenzace
Deficity ve výkonnosti mohou být kompenzovány strategiemi způsobu řízení nebo vybavením vozidla. Věkově podmíněný pokles výkonnosti je možné kompenzovat řidičskými zkušenostmi a dovednostmi, osobními vlastnostmi, způsobem jízdy. Starší řidiči jsou prokazatelně ukázněnější, dodržují předpisy, méně často překračují povolenou rychlost, vyhýbají se jízdě v dopravních špičkách, za nepříznivého počasí nebo snížené viditelnosti. Odborníci na tuto problematiku uvádějí, že rozhodující je, aby stárnoucí řidič plně rozvinul kompenzační možnosti, vyhnul se pokud možno zvýšeným požadavkům a udržoval soulad mezi chtěným a možným. Předpokladem je realistické a adekvátní zhodnocení vlastních schopností a zodpovědný přístup k rozpoznaným deficitům. Je nutné se informovat o působení léků, možném riziku akutního či chronického onemocnění.
Problém vzniká tehdy, když starší řidič deficity své výkonnosti nevidí nebo je popírá či bagatelizuje. Přeceňování vlastních schopností a dovedností není dobrou strategií v žádném věku.
Lékařské prohlídky
Povinnost lékařských prohlídek stanoví zákon o silničním provozu v dosaženém věku 65, 68 a následně každé dva roky. Posuzující lékař může na základě aktuálního zdravotního stavu stanovit termín další prohlídky i ve lhůtě kratší.
(CSPSD, 28.5.2019)
