.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Chce totiž zavést cenový strop, který je s daní z mimořádných zisků neslučitelný.
Evropská komise sestavila balík opatření, který by měl přispět ke snížení cen energií. O návrhu budou jednat energetičtí ministři zemí EU příští týden v pátek. Česká republika, která EU momentálně předsedá a mimořádné setkání energetických ministrů svolává, ovšem připraví svůj vlastní návrh řešení palčivé energetické situace.
Návrh Evropské komise obsahuje také zavedení cenového stropu na zisk z výroby elektřiny z jiných zdrojů, než je momentálně extrémně drahý plyn. Burzovní cena plynu v EU se minulý týden vyšplhala na historicky rekordní úroveň.
Vzhledem k tomu, že cena elektřiny z plynu nyní představuje cenu závěrnou, výrobci elektřiny z jiných zdrojů, než je plyn, realizují díky růstu cen plynu stále vyšší a vyšší „marže“. Prodávají totiž například elektřinu relativně levně vyrobenou ve větrných nebo jaderných elektrárnách za cenu elektřiny vyrobené z plynu. Právě o část těchto „marží“ má opatření Bruselu v nadcházející době příslušné energetické společnosti připravit.
Opatření by se nejspíše týkalo obchodování na okamžitém trhu, na den dopředu. Jakmile by dodavatel solární, větrné, jaderné nebo také uhelné elektřiny realizoval zisk nad stanoveným cenovým stropem, příslušné prostředky by šly do veřejných rozpočtů členských států EU, resp. do fondu sociální pomoci s drahými energiemi.
Evropská komise ovšem upozorňuje, že dané opatření je neslučitelné s daní z mimořádných zisků, tedy s takzvanou „windfall tax“. Fialova vláda přitom v současné době zvažuje zavedení této daně i v oblasti energetiky, na společnosti typu ČEZ. Jestliže by ovšem například právě ČEZ čelil situaci, že by část svého zisku z výroby ponejvíce jaderné elektřiny odevzdával do veřejného rozpočtu na základě zmíněného opatření Bruselu, pak mu takto ponížený zisk nemůže být dle Evropské komise ještě zdaněn.
Klíčové samozřejmě je, na jaké úrovni bude daný cenový strop zvolen. Pro ČEZ však návrh Bruselu může být příznivější než daň z mimořádných zisků neboli „windfall tax“. Cenový strop by se totiž vztahoval na okamžitý trh, na obchodování na den dopředu. ČEZ přitom podstatnou část své elektřiny prodává na rok či roky dopředu. Například elektřinu na letošní rok prodal zhruba z 90 procent v letech 2020 a 2021.
Zisk z elektřiny, kterou ČEZ již prodal na příští léta, by tak při zavedení zmíněného cenového stropu Evropské komise nepodléhal dani z mimořádných zisků, protože žádná taková daň by kvůli zavedení stropu nemohla být zavedena.
Vláda vybírá na daních meziročně o 91 miliard více, ale schodek snížila jen o 67 miliard
Schodek je tak nižší vlastně jen díky skončení pandemie, které nastartovalo daňový výběr, a rychlejší inflaci.
Za prvních osm měsíců letošního roku je schodek státního rozpočtu sice meziročně nižší o 66,9 miliardy korun. Jenže za poklesem schodku je výhradně vyšší daňový výběr. Na daních a pojistném totiž stát od ledna do srpna vybral meziročně o 91,1 miliardy korun více.
Pokud by tedy vláda vybírala daně a pojistné na úrovni loňského půlroku, bude její příslušný příjem o 91,1 miliardy korun nižší. A schodek rozpočtu by tak byl za letošních prvních osm měsíců roku meziročně o 24,2 miliard korun vyšší.
Válka na Ukrajině a její dopady si žádají dodatečné výdaje. Jenže loni v prvním pololetí zase ještě „úřadoval“ covid, dokonce hrozily plošné lockdowny třeba průmyslu. Právě kvůli covidu, ale také nižší inflaci byly loni daňové příjmy o oněch 91,1 miliardy korun nižší. Fialově vládě tedy dopomáhá k vyššímu daňovému výběru předně nikoli její vlastní úsilí, ale skutečnost že skončil covid a že se rozjela inflace.
Fialův kabinet za prvních zhruba devět měsíců své vlády – a de facto již po dvou novelách původního rozpočtu Babišovy vlády – neuskutečňuje žádné opravdu viditelné úspory. Nejprve sice seškrtal původní rozpočet Babišovy vlády, ale tyto škrty z velké části bere nyní zpět, když počítá se schodkem 330 miliard korun, a ne s 280 miliardami jako ještě donedávna.
Dnes zveřejněný první návrh státního rozpočtu na příští rok, s výhledem do let 2024 a 2025 je celkově nedostatečně ambiciózní, ovšem alespoň představuje určitý pozitivní posun v porovnání s rámcovým materiálem, který vláda projednávala v červnu a který črtal až do roku 2025 schodky kolem 300 miliard korun. Pro příští rok vláda předběžně počítá se schodkem 270 miliard korun, v dalších letech pak s deficitem 250, resp. 230 miliard korun.
Pokud by ovšem vláda letech 2023 až 2025 „stáhla“ schodek na nyní navrhované úrovně 230 až 270 miliard korun, nejpozději roku 2025 mohla zásadně přispět ke snížení celkového deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Ta je zásadní, neboť tříprocentní hranice představuje jedno z kritérií pro přijetí eura.
Vládě tak opravdu výrazně pomáhá – a ještě pomůže – vysoká inflace. Ta totiž bude letos i v příštích letech tím vůbec nejpodstatnějším důvodem, proč se nakonec může podařit stáhnout deficit veřejných financí pod úroveň maastrichtského kritéria. Fialova vláda by tak mohla směle deklarovat splnění svého klíčového slibu, jímž je právě snížení deficitu veřejných financí na či pod tříprocentní úroveň do konce svého řádného funkčního období.
Svůj klíčový slib však v takovém případě současný kabinet splní nikoli ani tak na základě svého vlastního úsilí v rozpočtové oblasti – tedy nikoli na základě zásadní redukce výdajů nebo nalezení významných nových příjmů. Nýbrž na základě inflace. Inflace nafukuje nejen vládní daňové příjmy, ale také výdaje, zejména však nafukuje celý nominální hrubý domácí produkt ČR. Jestliže se tedy vládě podaří udržet v příštích letech schodky v pásmu 230 až 270 miliard korun, z důvodu inflačního nafouknutí ukazatele nominálního HDP budou tyto částky v běhu příštích let stále méně a méně významným podílem na celkovém rozsahu inflačně se nafukující ekonomiky.
Celkový veřejný dluh ČR k poměru k HDP by tudíž ani do roku 2026 neměl překročit úroveň 43 procent. Neměl by se tedy počínaje letoškem a konče právě rokem 2026 dostat z pásma 41 až 43 procent HDP. Tuzemské veřejné finance tak zůstanou s přehledem pod úrovní takzvané dluhové brzdy, jež odpovídá úrovni 55 procent HDP. A vlastně už nyní lze hovořit o tom, že jsou a zůstanou stabilizované (pokud ovšem nenastane třeba trvalejší úplné přerušení dodávek ruského plynu do EU).
Vysoká inflace je tedy pro Fialovu vládu vlastně svým způsobem požehnáním. Umožní ji splnit klíčový volební slib, aniž by příliš „musela hnout prstem“. Reálně prostě velkou část dluhu splatí místo Fialovy vlády občané v podobě vyšších cen a znehodnocené české měny. A řada z nich za to ještě Fialově vládě zatleská a poděkuje – až jim kabinet před volbami vítězoslavně sdělí, že ozdravil veřejné finance a že Česko opět po letech splňuje maastrichtské kritérium deficitu.
Polsko hodlá po Německu žádat až takřka 32 bilionů korun jako válečné reparace
Ve čtvrtek zveřejnilo kalkulaci škod.
Komise polského parlamentu zveřejnila zprávu vyčíslující odhad škod, které Polsku za druhé světové války způsobilo nacistické Německo. Částka činí v přepočtu 31,8 bilionu korun. Z rozsáhlé, třídílné zprávy budou polští politici vycházet v rámci požadavku uhrazení válečných reparací, který hodlají vůči Německu vznést.
Válečné běsnění připravilo v Polsku o život až šest milionů lidí. Předchozí kalkulace polské strany vyčíslily finanční škody na v přepočtu bezmála 20 bilionů korun. Nyní je suma tedy ještě o více než polovinu vyšší. Suma nyní odpovídá bezmála pětinásobku ročního hrubého domácího produktu České republiky, tedy pětinásobku hodnoty veškerého zboží a služeb, které se na území ČR za rok vyprodukují.
Polsko studii zveřejnilo symbolicky v den výročí napadení nacistickým Německem, k němuž došlo 1. září 1939.
Současné Německo ovšem požadavky reparací Polsku odmítá. Věc byla podle Berlína definitivně urovnána už počátkem 90. let minulého století.
Válečné škody způsobené Německem vyčíslilo také Řecko. To je spočítalo na v přepočtu 6,6 bilionu korun.
Nový návrh rozpočtového schodku je nedostatečně ambiciózní
Vládě by ale z důvodu rapidní inflace umožnil nejpozději do roku 2025 snížit deficit veřejných financí pod „maastrichtská“ 3 % HDP.
Ve čtvrtek zveřejněný první návrh státního rozpočtu na příští rok, s výhledem do let 2024 a 2025 je celkově nedostatečně ambiciózní, ovšem představuje určitý pozitivní posun v porovnání s rámcovým materiálem, který vláda projednávala v červnu a který črtal až do roku 2025 schodky kolem 300 miliard korun. Pro příští rok vláda předběžně počítá se schodkem 270 miliard korun, v dalších letech pak s deficitem 250, resp. 230 miliard korun.
Za prvních sedm měsíců letošního roku je schodek státního rozpočtu sice meziročně nižší o 86,7 miliardy korun. Jenže za poklesem schodku je výhradně vyšší daňový výběr. Na daních a pojistném totiž stát od ledna do července vybral meziročně o 87,4 miliardy korun více.
Pokud by tedy vláda vybírala daně a pojistné na úrovni loňského půlroku, bude její příslušný příjem o 87,4 miliardy korun nižší. A schodek rozpočtu by tak byl za letošních prvních sedm měsíců roku meziročně dokonce o něco vyšší.
Válka na Ukrajině a její dopady si žádají dodatečné výdaje. Jenže loni v prvním pololetí zase ještě „úřadoval“ covid, dokonce hrozily plošné lockdowny třeba průmyslu. Právě kvůli covidu, ale také nižší inflaci byly loni daňové příjmy o oněch 87,4 miliardy korun nižší. Fialově vládě tedy dopomáhá k vyššímu daňovému výběru předně nikoli její vlastní úsilí, ale skutečnost že skončil covid a že se rozjela inflace.
Fialův kabinet za prvních devět měsíců své vlády – a de facto již po dvou novelách původního rozpočtu Babišovy vlády – neuskutečňuje žádné opravdu viditelné úspory. Nejprve sice seškrtal původní rozpočet Babišovy vlády, ale tyto škrty z velké části bere nyní zpět, když pro letošek počítá se schodkem 330 miliard korun, namísto dosavadních 280 miliard.
Pokud by ovšem vláda letech 2023 až 2025 „stáhla“ schodek na nyní navrhované úrovně 230 až 270 miliard korun, nejpozději roku 2025 mohla zásadně přispět ke snížení celkového deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Ta je zásadní, neboť tříprocentní hranice představuje jedno z kritérií pro přijetí eura.
Vládě tak opravdu výrazně pomáhá – a ještě pomůže – vysoká inflace. Ta totiž bude letos i v příštích letech tím vůbec nejpodstatnějším důvodem, proč se nakonec může podařit stáhnout deficit veřejných financí pod úroveň maastrichtského kritéria. Fialova vláda by tak mohla směle deklarovat splnění svého klíčového slibu, jímž je právě snížení deficitu veřejných financí na či pod tříprocentní úroveň do konce svého řádného funkčního období.
Svůj klíčový slib však v takovém případě současný kabinet splní nikoli ani tak na základě svého vlastního úsilí v rozpočtové oblasti – tedy nikoli na základě zásadní redukce výdajů nebo nalezení významných nových příjmů. Nýbrž na základě inflace. Inflace nafukuje nejen vládní daňové příjmy, ale také výdaje, zejména však nafukuje celý nominální hrubý domácí produkt ČR. Jestliže se tedy vládě podaří udržet v příštích letech schodky v pásmu 230 až 270 miliard korun, z důvodu inflačního nafouknutí ukazatele nominálního HDP budou tyto částky v běhu příštích let stále méně a méně významným podílem na celkovém rozsahu inflačně se nafukující ekonomiky.
Celkový veřejný dluh ČR k poměru k HDP by tudíž ani do roku 2026 neměl překročit úroveň 43 procent. Neměl by se tedy počínaje letoškem a konče právě rokem 2026 dostat z pásma 41 až 43 procent HDP. Tuzemské veřejné finance tak zůstanou s přehledem pod úrovní takzvané dluhové brzdy, jež odpovídá úrovni 55 procent HDP. A vlastně už nyní lze hovořit o tom, že jsou a zůstanou stabilizované (pokud ovšem nenastane třeba trvalejší úplné přerušení dodávek ruského plynu do EU).
Vysoká inflace je tedy pro Fialovu vládu vlastně svým způsobem požehnáním. Umožní ji splnit klíčový volební slib, aniž by příliš „musela hnout prstem“. Reálně prostě velkou část dluhu splatí místo Fialovy vlády občané v podobě vyšších cen a znehodnocené české měny. A řada z nich za to ještě Fialově vládě zatleská a poděkuje – až jim kabinet před volbami vítězoslavně sdělí, že ozdravil veřejné finance a že Česko opět po letech splňuje maastrichtské kritérium deficitu.
Motorová nafta je v ČR rekordně drahá oproti benzínu
Nafta totiž nahrazuje totiž drahý plyn.
Po letním cenovém poklesu začaly pohonné hmoty v ČR v uplynulém týdnu viditelně zdražovat, nafta pak poměrně dramaticky. Nafta v uplynulém týdnu zdražila o skoro 2,40 koruny na litr. Včera tak její průměrná cena, 45,23 koruny na litr, byla nejvyšší od začátku srpna. Benzín zdražuje o poznání pomaleji. Za poslední týden přidal na ceně jen 22 haléřů na litr.
Prudké zdražování nafty v porovnání s benzínem je celosvětovým fenoménem, nastává od Spojených států, přes Evropu až po Nový Zéland. V Česku byla včera nafta průměrně o zhruba 4,70 koruny na litr dražší na benzín. To je historicky zcela mimořádné. A to přitom ještě byla začátkem roku 2021 snížena spotřební daň z nafty a jednu korunu na litr, zatímco z benzínu nikoli. Na obě pohonné hmoty se pak vztahuje letošní přechodné snížení spotřební daně o 1,50 na litr. To mělo původně končit na konci září, ovšem vláda jeho platnost zřejmě prodlouží.
Celosvětové rozevírání cenových nůžek mezi naftou a benzínem souvisí s otřesem globálního trhu, k němuž dochází v důsledku války na Ukrajině a souvisejících sankcí. Rusko je nejen významným vývozcem ropy, ale také ropných produktů, včetně dieselového paliva. Od přelomu letošního a příštího roku hodlá jak na ruskou ropu, tak ropné produkty včetně dieselu zavést embargo EU. Přitom stále i nyní zhruba polovinu dieselového paliva, jež se do EU dováží, zajišťuje Rusko. Dochází tedy k předzásobování a k hledání alternativních dodavatelů, což obnáší i přeplácení stávajících odběratelů. To šroubuje celosvětově ceny výše. Západní země, ale také země typu Indie nebo Číny přistupují k odběru ruských paliv stále obezřetně, snaží se nevybočit z určité neutrality, resp. lavírování a hry na obě strany konfliktu.
Zároveň s nadcházející topnou sezonou stoupá poptávka po topné naftě. Ta v řadě případů může zastoupit drahý plyn. Například německý energetický kolos Uniper nyní shání zaměstnance pro trvalejší provoz své dosud jen občasně využívané elektrárny ve Švédsku, postavené již v 70. letech a využívající k výrobě elektřiny mazut, což je těžký topný olej. Sháňka po topných ropných produktech, jako je mazut nebo nafta, zdražuje právě také motorovou naftu, zatímco na cenu benzínu má slabší dopad.
V příštím týdnu tak benzín dále zdraží v rozsahu do dvaceti haléřů na litr, zatímco nafta přidá zhruba 1,50 na litr. (2.9.2022)