Hlad je zjev velmi rozmanitý. Na mlhavém obraze celkového hladu můžeme pozorovat nejrůznější odstíny; od nejčernějšího, nejvýraznějšího celkového hladu akutního, úplného vyčerpání, který dělá ze svých obětí živé přízraky, až k typu skrytého nebo specifického hladu, který působí nepozorovaně, téměř bez vnějších příznaků. Mezi oběma krajními typy – prudké vyčerpání a chronický nedostatek – je celá řada různých druhů hladovění, které napadají lidstvo v nejrafinovanějších formách.
Když se u nás mluví o kolektivním hladu, vybaví se nám v mysli okamžitě obraz nejchudšího obyvatelstva na Dálném Východě, ničeného periodickým hladem, nebo obraz lidských trosek druhé světové války, kdy lidé zmírali v koncentračních táborech; obrazy masového vyhladovění, fysického i duševního vyčerpání naprostou slabostí. Ti, kdo neznají hlad jinak než z novinových článků, si představují, že existuje jen tento akutní a prudký hlad působící za války nebo v určitých oblastech světa, jež trpí periodickými přírodními pohromami.
Avšak pro nás, kteří studujeme problém hlouběji než reportéři a jejich čtenáři, existují ještě jiné typy hladu, méně nápadné, které však mají mnohem větší společenský význam, neboť zasahují obrovskou masu lidí a působí trvale – generace za generací. Vezměme konkrétní příklady. V Číně byl hlad tak častý, že tato země byla na celém světě známá jako „země hladu“. Díky pečlivým historickým studiím na universitě v Nankingu bylo dokázáno, že ve 2000 letech prodělali Číňané 1829 velkých hladomorů, což je průměrně jedna hladová epidemie za rok. Při těchto epidemiích zemřely miliony lidí hladem. Při rozboru statistiky této země zjistíme, že tragické indexy všeobecné i dětské úmrtnosti byly z velké části důsledkem hladu a chronické podvýživy, která v Číně řádila trvale. Tvrzení, že téměř 50 % úmrtnosti Číňanů bylo přímo či nepřímo způsobeno chronickým hladem, nebylo přehnané. Nepřímé působení hladu přivádí organismus do stavu slabosti a snížení odolnosti, který činí tělo náchylné ke všem osudným nákazám. Pročet lidí, kteří se stali v určitém období obětí chronické podvýživy, je mnohonásobně vyšší než počet obětí hladomoru nebo epidemií.
R. Cilento uvádí, že na Nové Guineji umírá 8 z 10 narozených dětí dříve, než dosáhnou pubertálního věku. Nedávný průzkum v této oblasti ukázal, že mimořádná úmrtnost je způsobována tím, že děti se rodí již zeslabené hladem svých rodičů, a tím, že jsou naprosto nevhodně živeny. Ani za strašného hladomoru, který by naráz vymýtil celé obyvatelstvo Nové Guineje, by se tato pohroma neprojevila statisticky zhoubněji než chronický hlad panující v této oblasti, neboť epidemie by mohla usmrtit pouze 20 % z těch lidí, kteří již přežili skrytý hlad, jímž hyne zcela pravidelně 80 % narozených.
A tak v Číně, Nové Guineji a v mnoha jiných zemích je částečný nebo skrytý hlad sociálně mnohem závažnější než hlad akutní, i když nás mnohem méně dojímá. Tento druh hladu působí největší škody právě v oblastech světa nejméně hospodářsky vyvinutých. Komise odborníků pověřená Milbankovou nadací, aby studovala problém životních podmínek v nejzaostalejších oblastech světa, došla k tomuto pravdivému závěru: „Nejrozšířenější a nejtěžší nemocí, kterou trpí lidstvo – snad s výjimkou psychos-, je podvýživa, která tvoří předpoklad pro jiná onemocnění. Je neuvěřitelné, že podvýživa může neustále podkopávat zdraví nejméně 85 % obyvatel světa.“
Lidský organismus
Lidský organismus je stroj velmi podobný jiným strojům. Každá práce, kterou vykoná, je vždy výsledkem přeměny energie, k níž dochází uvnitř jeho složitého mechanismu. Jako paliva používá lidský stroj potravu, která, tímto strojem spálena, poskytuje nezbytnou energii k jeho životním projevům, stejně jako spalované uhlí nebo benzin pohánějí stroje.
Avšak živý stroj má jednu zvláštnost, která jej odlišuje od ostatních strojů: je schopen zvětšovat své možnosti a obnovovat svůj opotřebovaný materiál vlastní činností. Je to úplný zázrak životního růstu a rovnováhy, který umožňuje organismu potrava. Potrava poskytuje nezbytné prostředky k výrobě, k udržování, k práci i opravě živého stroje. Odtud její mimořádná biologická důležitost i všeobecně uznaná skutečnost, že potrava je nejzákladnější životní potřebou….
Počítá se, že k dokonalé rovnováze organismu je třeba téměř 40 základních složek.
Člověk, který nedostává tolik energie, aby se rovnala té energii, kterou vydává, trpí hladem, jemuž se říká všeobecný nebo energetický hlad. Je-li nedostatek velký, máme před sebou případ částečného vyčerpání, je-li úplný, pak dochází k úplnému vyčerpání. A tím trpěli mučedníci v evropských koncentračních táborech, jejichž příděly obsahovaly celkově 500-1000 kalorií, kdežto průměrná denní spotřeba činí 3000 kalorií. Je-li výživa nedostatečná nebo vadná v jednom nebo více základních chemických prvcích, objevuje se hlad částečný nebo specifický, nazývaný také podvýživa. Některé druhy podvýživy nemají viditelné následky, i když přitom podkopávají zdraví člověka. Jiné druhy jsou zřejmě v typických formách onemocnění: nemoci z podvýživy. Počet druhů podvýživy je značně veliký. Jejich stupeň je různý a možnosti jejich kombinací téměř nekonečné. Nejčastější jsou ty druhy, které vyplývají z nedostatku bílkovin, některých tuků, minerálních solí a určitých vitaminů. Nedostatek určitých látek, to je složitá oblast skrytého hladu, který řádí často uprostřed hojnosti, a proto je někdy velmi nesnadné jej objevit. Rozpoznání tohoto druhu hladu je dnes jednou z nejdramatičtějších kapitol moderní medicíny, vyžadující největšího důvtipu badatelů, kteří skrytý hlad objevili.
Josué de Castro Zeměpis hladu, SNPL Praha 1956
