Zeměpis hladu: Pečeť hladu na těle i duši

Probrali jsme nejdůležitější formy hladu a jeho zvláštní rysy. Ještě než tuto kapitolu zakončíme, musíme poznamenat, že je zcela výjimečné, aby se jeden typ nedostatku vyskytoval sám o sobě. Je naopak běžné, že právě řada různých nedostatků vyvolává krajně složité patologické následky. Je dnes známo, že některé nemoci, o nichž se až do nedávné doby předpokládalo, že pocházejí z určitého základního nedostatku ve výživě, jsou důsledkem celé řady nedostatků. Pellagra např. není již pokládána za specifický hlad po kyselině nikotinové, ale po různých důležitých látkách. V pathogenii určitých forem beri-beri se rovněž připouští tento názor.

Specifický hlad, ať sám o sobě nebo jako součást řady nedostatků, silně ovlivňuje lidské skupiny a poznamenává tělo i duši jednotlivců. Ve skutečnosti žádný činitel okolního prostředí nepůsobí na člověka tak silně a tak hluboce jako jeho výživa.

I když se člověk pomocí techniky vymaňuje z přímého vlivu prostředí a může si dokonce vytvořit podnebí umělé – podnebí pro člověka vhodné -, nemůže se přesto vymanit z nepřímého vlivu prostředí, obzvlášť z vlivu rostlinstva. Botanické prostředí těsně spojuje člověka s jeho fysickým okolím – s určitým typem půdy a podnebím. Když pokusně zjistíme, jaké nesnáze, ba i katastrofální následky mohou vyvolat nedostatky ve výživě u některých zvířat, pochopíme mimořádnou důležitost výživy v biologické struktuře a vývoji různých rasových skupin i při jejich zvláštnostech. Dnes víme, že antropologické rysy, pokládané za rasovou nadřazenost nebo méněcennost, nemají s rasou nic společného a jsou ve skutečnosti jen výsledkem tvůrčí činnosti výživy. Jsou spíše výsledkem zdrojů a zvyklostí ve výživě lidí než výsledkem dědičnosti.

Karl Mickey ukazuje na případu shetlandských pony, jak silně výživa ovlivňuje vývoj. Na Shetlandských ostrovech, které v britském souostroví leží nejseverněji, na 60^o severní šířky, vyvíjejí se nejmenší koně na světě, skutečné hračky pro děti. Myslilo se, že pony na Shetlandských ostrovech jsou zvláštní rasa koní, vzniklá segregací, až jednoho dne se někteří obchodníci rozhodli odvézt pony do Spojených států amerických, aby jimi zásobili severoamerický trh. Dožili se strašného zklamání, když viděl nové pony, vržené na jiné půdě, kteří den ze dne rostli, generace o generaci, až dosáhli velikosti koní jiných „ras“. Je to tím, že rasa pony neexistuje. Pony jsou potomci anglických koní přivedených z jiných britských ostrovů na Shetlandy, kde půda i pastviště jsou mimořádně chudé na některé nerosty, což vyvolalo silnou degeneraci tohoto druhu. Avšak po mnoha generacích přivedených na jinou, bohatší půdu pony znovu získali vlastnosti svých předků.

Tento zjev se vyskytuje i u některých lidských skupin. Číňané a Japonci se svou malou postavou a nedostatečnou váhou, která je výsledkem chronické podvýživy, nejsou nic jiného než druh lidských pony. Někteří Číňané nebo Japonci, kteří emigrovali do Spojených států, ani ne ve dvou generacích přivedli na svět potomstvo, které je o několik palců větší. Antropolog Torday pozoroval, že jiná skupina lidských pony, trpaslíci v africké rovníkové oblasti, kteří žijí podle naprosto nesprávného vyživovacího systému, ztrácejí svůj charakter trpaslíků, jsou-li přestěhováni do oblasti savan, kde zemědělství a chov dobytka poskytují mnohem rozmanitější zdroje výživy. Ověřujeme si tak, že tzv. „podřadné“ rasy jsou pouze rasy vyhladovělé, které dobře živeny budou mít podobný vzhled jako tzv. „rasy vyšší“.

Avšak hlad nepůsobí na tělo člověka jen tím, že snižuje jeho vzrůst, ujídá mu svaly, hlodá jeho vnitřnosti a způsobuje mu otevřené rány a jizvy na kůži. Působí i na jeho duši, na jeho duševní soustavu, na jeho chování.

Zkoumáme-li, jaký vliv má hlad na chování člověka, musíme posuzovat zvlášť působení akutního hladu v období pohromy, a zvlášť hlad chronický, skrytý nebo specifický.

Žádná pohroma nemůže tak hluboce zasáhnout a tak zhoubně působit na lidskou osobnost jako hlad, zvláště když dosahuje úplného vysílení. Duševní činnost vyhladovělého člověka, bičovaného neúprosnou potřebou jídla, je naprosto nevypočitatelná. Jeho chování se mění stejně jako chování kteréhokoli jiného živočicha mučeného hladem. Kdo pracuje v laboratoři, ví, že myši, které jsou při provádění pokusů velmi poddajné, stávají se náhle divokými zvířaty, která zuřivě útočí a koušou, jsou-li podrobeny nucenému vysílení. V oblastech přírodních pohrom, které vyvolávají všeobecný hlad, pozorování tento vliv hladu na změnu v chování zvířat potvrdila. Za strašného sucha v severovýchodní Brazílii byl zaznamenán vpád netopýrů, kteří se v celých hejnech snášeli na domy, ssáli krev dětí a útočili i na dospělé. Tato noční zvířata vydrážděná hladem se nakonec pohybovala i ve dne. V téže brazilské oblasti se v období sucha vynořilo velké množství hadů, zejména chřestýšů, kteří normálně žijí ve svých děrách. Hadi se začali hromadně objevovat podél cest, ve stájích, na dvorech zemědělských usedlostí a dokonce uvnitř domů. Jsou schopni zběsilého činu při hledání nějaké zvěře k ukojení hladu. Za španělské občanské války pobíhali potulní psi chtivě po ulicích Barcelony, což bylo zlověstným znamením hladu, který toto město umořil.

Podobné změny byly zaznamenány i v chování lidí podrobených stejnému mučení. Pod nezkrotným působením hladu všechny ostatní tužby a životní zájmy člověka ochabují nebo jsou úplně zatlačeny. Mysl se aktivně soustřeďuje jen na to, jak objevit potravu jakýmkoli způsobem a za jakoukoli cenu. Badatelé a průkopníci, kteří hledali nové země a kteří při svých dobrodružstvích upadli do spárů hladu, zanechali nám doklady s četnými podrobnostmi o strašné posedlosti ducha, soustředěného na jedno jediné přání, na jediný požadavek: jíst.

V této zoufalé snaze ukojit mučivý pocit hladu člověk rychle zapomíná na touhy jiného druhu, a dokonce i touhu sexuální. Běžně je možno pozorovat, že člověk i zvířata, jsou-li podrobeni dlouhotrvajícímu a ostrému omezení potravy, ztrácejí sexuální zájem i rozplozovací schopnost. Z počátku, v období prvního vzrušení, hlad zostřuje sexuální žádost, jak správně tvrdí Sorokin, ale pak okamžitě následuje fáze poklesu a dochází dokonce k vymizení genetické touhy. Dr. Ancel Keys a jeho spolupracovníci z university v Minnesotě zaznamenali úpadek sexuálního zájmu u mladých lidí, kteří se dobrovolně propůjčili k pokusu částečného vysílení. Tito vědci tvrdí, že po 6 měsících tohoto pokusu sexuální zájem u všech jednotlivců téměř úplně vymizel. Historie koncentračních táborů z poslední války nám podává stejná fakta. Ve zprávě plukovníka Eugena Jacobse, který 38 měsíců, jež strávil v táboře válečných zajatců v Japonsku, studoval důsledky hladu, vidíme, jak se pod vlivem hladu sexuální smysl ztrácí. Dnes je známo, že tato ztráta sexuálního pudu vlivem hladu je zčásti způsobena tím, že se člověk psychologicky soustřeďuje na hledání potravy, a zčásti nedostatkem vzrušení, které normálně vyvolávají hormony řídící sexualitu. Pohlavní žlázy muže a ženy silným omezením potravy prudce trpí a jejich tvorba hormonů se zastavuje. Za hladu, který řádil v Rusku po prvé světové válce, bylo možno pozorovat, že u velkého počtu jednotlivců spermatogenese náhle ustala a že počet žen trpících na amenorhoe se neuvěřitelně zvětšil. Ztráta mužského pohlavního hormonu způsobená hladem vyvolává skutečně zženštění antropologických rysů, nejprve zřidnutím a později vypadáváním vousů, zjemněním kůže, vývojem prsů atd. Když jsem četl zprávy o těchto případech, jichž bylo zaznamenáno za poslední války velmi mnoho, zamyslel jsem se nad tím, zda hladká, téměř ženská pleť bez vousů a slabá, až zženštilá postava některých ras není důsledkem toho, že tito lidé žijí stále vystaveni nekonečným následkům hladu. Hlad přehlušuje všechny ostatní činitele, kteří podmiňují chování člověka, rozkládá osobnost, utlumuje nebo ruší normální vztahy ke všem požadavkům okolního prostředí, pokud tyto požadavky nesměřují k uspokojení potřeby jíst. Vidíme, že v tomto silném duševním rozrušení mizí pud sebezáchovy, duševní kontrola a že konečně dochází k upuštění od všech zásad a mravních zábran. Člověk se více než kdy jindy projevuje jako zvíře žijící z loupeže, o jakém mluví Spengler a které představuje „nejvyšší formu aktivního života, nezbytnou potřebu posilovat se bojem, vítězstvím a ničením“. V této studii budeme mít ještě příležitost upozornit na některé sociální zjevy, jako banditismus a vražedný mysticismus v některých zaostalých oblastech světa, na periodické revoluce v jiných oblastech, na prostituci a morální zvrhlost – jako na následky více méně přímého působení akutního hladu na duševní rovnováhu a charakter lidské osobnosti. Při výše uvedených pokusech dr. Ancel Keys fakticky pozoroval různě silnou neurosu z hladu, která však vyvolávala nebezpečné antisociální reakce. Dosáhne-li hlad nejvyššího stupně, dochází dokonce ke stavu zuřivosti, kterou námořníci v 16. a 17. století, kteří následky hladu dobře znali, nazývali „hladovým běsněním“.

Akutní hlad nepůsobí na duševní stav stejnoměrně, nýbrž nárazově, jako podráždění, které střídavě polevuje. Z počátku hlad vyvolává nenormální nervové vzrušení, krajní hněvivost a prudké vzrušení smyslu, ale brzy potom přichází fáze apatie, strašné deprese, dávení, stav, při němž je nemožné jakékoli duševní soustředění. Knut Hamsum věrně popisuje tyto cyklické krise vzrušení u vyhladovělých ve svém známém autobiografickém románu „Hlad“, jehož hrdinové přecházejí z krajní podrážděnosti do nepřirozeného klidu, hned jsou bez jakékoli zjevné příčiny hrubí, hned veselí, pak zase zvrácení nebo velkodušní.

Josué de Castro Zeměpis hladu, SNPL Praha 1956