V Rytířském sále Valdštejnského paláce, sídle Senátu Parlamentu ČR, se 7. října uskutečnilo vyhlášení výsledků 14. ročníku soutěže Žít krajinou, kterou pořádá Státní pozemkový úřad (SPÚ) ve spolupráci se Stálou komisí senátu pro rozvoj venkova a s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy. Jejím cílem je ocenit nejúspěšnější realizace pozemkových úprav, které jsou komplexním a účinným nástrojem, jak vrátit krajině její schopnost vyrovnávat se s klimatickými změnami i vlivy zemědělské činnosti. Mají pozitivní přínos pro kvalitu životního prostředí a zvyšují i celkovou kvalitu života na venkově.
Soutěž byla poprvé vyhlášena v roce 2006 pod názvem "Společné zařízení roku". Pod tímto názvem bylo vyhlášeno celkem 10 soutěžních ročníků, od roku 2017 se soutěž koná pod názvem „Žít krajinou.“ Soutěž oceňuje nejlepší navržené a vybudované realizace prvků plánů společných zařízení v krajině, jejich autory, organizátory a všechny další, kteří se o realizace zasloužili. Ve 14. ročníku soutěže Žít krajinou se komisím představilo 42 projektů, z toho 23 projektů v kategorii Zelená a dopravní infrastruktura a 19 projektů v kategorii Tvorba a ochrana krajiny. Současně centrální komise vybrala z těchto projektů ten nejlepší a udělila mu Cenu Státního pozemkového úřadu. A poslední cenou, která byla v letošním ročníku udělena, byla Cena veřejnosti. O té rozhoduje veřejnost v internetovém hlasování.
Společná zařízení realizovaná v pozemkových úpravách mají pozitivní přínos nejen pro zvýšení kvality životního prostředí, ale i kvality života na venkově. Jejich význam postupně roste v důsledku negativních dopadů klimatických změn. Společná zařízení, jako jsou mokřady, tůně, ochranné nádrže, meze nebo výsadby jsou prevencí povodní i sucha. „Připomeňme si, že pozemkové úřady letos slaví své 30. výročí. Vlastní pozemkové úpravy se začaly, a to z počátku formou jednoduchých a později komplexních úprav, zpracovávat až v roce 1992. Od té doby bylo v České republice zpracováno celkem přibližně 2700 komplexních a 1080 jednoduchých pozemkových úprav,“ uvedl ve svém projevu Martin Vrba, ústřední ředitel Státního pozemkového úřadu.
Důležitost pozemkových úprav zdůraznili ve svých projevech i přítomní senátoři, předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Jiří Vosecký i místopředseda stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Rostislav Koštial. Jejich pozitivní vliv na krajinu vyzdvihl i Pavel Sekáč, náměstek ministra zemědělství pro řízení Sekce pro fondy Evropské unie, vědu, výzkum a vzdělávání. Všichni přítomní senátoři se zapojili do předávání ocenění i Pamětních listů Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Cenu Státního pozemkového úřadu předal s ústředním ředitelem Vrbou i místopředseda Spolku pro rozvoj venkova pan Eduard Kavala. O krásné hudební vystoupení se postaralo hudební uskupeni ViKo. Společná zařízení budovaná v rámci pozemkových úprav, jako jsou mokřady, tůně, ochranné nádrže, meze nebo výsadby alejí, biocenter a biokoridorů pomáhají krajině vyrovnat se s variabilitou počasí, jsou účinné při povodních, ale i v době sucha. Význam pozemkových úprav roste společně s nutností snahy vypořádat se negativními dopady klimatických změn.
„Pokud budu mluvit o investicích do krajiny, tak od vzniku SPÚ v roce 2013 jsme investovali do pozemkových úprav více jak 13,6 miliardy Kč. Za těmito čísly stojí poctivá a profesionální práce jak úředníků, projektantů pozemkových úprav a staveb, tak i dodavatelů a patří jim za to opravdu velké poděkování,“ ocenil spolupráci ústřední ředitel Státního pozemkového úřadu Martin Vrba. Jako ukázka opravdu dobré praxe může sloužit vítězný projekt v kategorii Tvorba a ochrana krajiny, který získal zároveň i Cenu státního pozemkového úřadu za nejlepší přihlášený projekt. Lokální biokoridor LBC 2 U Krčmy část I. V rámci realizace lokálního biocentra v katastrálním území Čejč v jihomoravském kraji byla obnovena vodní plocha v místě, kde se na základě první písemné zmínky z roku 1464 nacházelo Čejčské jezero. Voda v něm byla brakická (poloslaná) a v okolí se nacházela slaniska. Pravděpodobně existovalo už v holocénu. Zaniklo lidskou činností mezi roky 1823–24 cíleným vysoušením. Na částečně zamokřené půdní ploše, jedné z posledních, která byla pro svoji odlehlou polohu dlouhá léta využívána k černé skládce odpadu, nevlídně vyhlížející do okolí, bylo vytvořeno lokální biocentrum kombinovaného typu. Jedná se o vytvoření multifunkčního opatření v podobě 2 mělkých, vysychavých tůní a jedné se stálou vodní hladinou, včetně početné výsadby listnatých stromů a keřů. Litorální pásmo kolem vodní plochy dále poskytuje přirozené místo pro rozvoj mokřadní vegetace poskytující útočiště vodnímu ptactvu i obojživelníkům. Biodiverzitu podporují také instalované broukoviště, plazník, budky a čapí hnízdo. Lokalita po realizaci poskytuje vhodné existenční podmínky i ekologicky náročnějším druhům (včetně ohrožených druhů), vázaným na sušší i vlhčí bylinné porosty a na některé druhy dřevin. Realizací projektu byly do krajiny navráceny přirozené vodní plochy a významně zvýšena biodiverzita i ekologická stabilita. Opatření plní funkci protierozní, půdoochrannou, ekologickou, estetickou i rekreační. Vynaložené úsilí dalo vznik významnému vodohospodářskému, ekostabilizujícímu a krajinotvornému prvku s celospolečenským významem, který dále navazuje na biokoridor nivy Čejčského potoka.
