Do speciálního výzkumu Potraviny 2020 Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., bylo zařazeno i několik otázek týkajících se problematiky obalových materiálů potravin, nakupování bez obalu, šetrného chování k životnímu prostředí nebo způsobu stravování, což jsou všechno oblasti, které zejména spolu, ale obecně i s plýtváním potravinami velmi úzce souvisí.
Zároveň všechny výše uvedené oblasti velmi úzce souvisí i s dlouhodobě velmi diskutovaným tématem, kterým je změna klimatu na Zemi. Klimatická změna je způsobena rostoucí koncentrací skleníkových plynů v ovzduší, které vznikají zejména spalováním fosilních paliv, těžbou dřeva v deštných pralesích nebo intenzivnějším chovem hospodářských zvířat. Vyšší množství skleníkových plynů v ovzduší a následně v atmosféře zintenzivňuje skleníkový efekt, jehož hlavním důsledkem je globální oteplování (průměrná globální teplota je v současnosti o 0,85 °C vyšší než ke konci 19. století). Mezi další projevy změny klimatu patří tání ledovců, poškození oceánů, větší frekvence extrémních jevů (povodně, hurikány, požáry) nebo vymírání rostlin a živočichů.
Nedílnou součástí řešení problematiky změny klimatu a jejích negativních dopadů je nepochybně snižování emisí skleníkových plynů, ke kterému mohou výraznou měrou přispět sami lidé svým chováním (např. tím, jak se stravují, co, v čem a jak nakupují, jak cestují, jaké produkty v domácnostech používají atp.). Právě na toto téma byl zaměřen speciální výzkum, jehož výsledky jsou prezentovány v následujícím textu CVVM.
Nejdříve se budeme věnovat problematice obalových materiálů, ve kterých nakupujeme potraviny. Respondentům, kteří alespoň někdy nakupují potraviny, jsme položili otázku, zda se zajímají o to, v jakých obalech potraviny nakupují. Jak můžeme vidět z grafu 1, necelá čtvrtina (24 %) českých občanů se zajímá o problematiku obalů, ve kterých nakupuje potraviny, z toho 3 % se zajímají velmi a 21 % spíše. Oproti tomu tři čtvrtiny (75 %) dotázaných uvedli, že se o problematiku obalů, ve kterých nakupují potraviny, nezajímají (39 % „spíše se nezajímá“, 36 % „vůbec se nezajímá“). Zanedbatelné 1 % dotázaných v této otázce „neví“.
Detailní analýza ukázala, že zájem o problematiku obalů, ve kterých nakupujeme potraviny, se zvyšuje s rostoucím vzděláním a se zlepšující se životní úrovní vlastní domácnosti. Vyšší zájem vykazují také ženy (30 %, muži 18 %), dotázaní, kteří považují plýtvání potravinami za velký problém, respondenti, kteří se zajímají o téma biopotravin a kteří je často nakupují, a také lidé, pro které je při nákupu potravin „rozhodně důležitý“ dopad jejich výroby na životní prostředí.
Další otázkou jsme zjišťovali, zda se respondenti snaží některému obalovému materiálu vyhýbat. Tři pětiny (60 %) dotázaných uvedly, že se žádnému obalovému materiálu nevyhýbají. Konkrétní materiál uvedly necelé dvě pětiny (38 %) dotázaných, přičemž nejvíce uváděným byl plast (17 %), poté následoval hliník (11 %), plech (5 %), sklo (4 %) a nejméně papír (1 %).
Muži, lidé se základním vzděláním, dotázaní se špatnou životní úrovní vlastní domácnosti, ti, kteří se nezajímají o téma biopotravin a ani je nikdy nenakupují, a respondenti, pro které není důležitý dopad výroby potravin, které kupují, na životní prostředí, častěji uváděli, že není žádný obalový materiál, kterému by se vyhýbali. Naopak plastům se snaží více vyhýbat vysokoškolsky vzdělaní, dotázání hodnotící životní úroveň své domácnosti jako dobrou, ti, co se zajímají o téma biopotravin a často nebo občas je nakupují, stejně tak jako občas či často nakupují potraviny bez obalu a lidé, kteří vnímají důležitost dopadu výroby potravin, které nakupují, na životní prostředí.
V rámci výzkumu jsme respondentům předložili šest hledisek, které měli seřadit podle toho, jak jsou pro ně při nakupovaní potravin důležité. Výsledky zobrazuje graf 3.
Jednoznačně nejdůležitějším hlediskem při nakupování potravin je jejich cena, kterou jako nejdůležitější označily více než dvě pětiny (44 %) dotázaných. Čtvrtina (25 %) dotázaných vidí při nakupování potravin jako nejvíce důležité jejich složení. Mezi další důležitá hlediska patří původ a velikost balení, u kterých je průměrná hodnota důležitosti přibližně 3,3 na škále 1 až 6, kde 1 znamená nejdůležitější a 6 nejméně důležité. Zbývajícím dvěma hlediskům – způsobu chovu/pěstování potraviny nebo jejich surovin a obalovému materiálu – nepřikládají lidé při nakupování příliš velkou důležitost. To platí zejména pro obalový materiál, který jako „nejméně důležitý“ označila polovina (50 %) dotázaných. Z výsledků je patrné, že pro českou veřejnost hrají při nakupování potravin hlavní roli ekonomické (cena) a kvalitativní (složení, původ) aspekty, zatímco etickým a ekologickým aspektům nepřikládají téměř žádnou důležitost.
Z výsledků uvedených výše je rovněž zřejmé, že pro českou veřejnost není příliš důležité, jak a v čem jsou balené potraviny, které nakupují. To dokládají i odpovědi na otázku (viz graf 4), jestli dotázaní nakupují potraviny bez obalu, když většina (69 %) z nich uvedla, že potraviny bez obalu nikdy nenakupuje a další přibližně sedmina (14 %) zřídka. Naopak pouze přibližně šestina (16 %) dotázaných deklarovala, že potraviny bez obalu nakupuje, z toho 12 % je nakupuje občas a 4 % často. Zbývající zanedbatelné 1 % dotázaných konkrétně neodpovědělo a vybralo variantu „nevím“. Detailnější analýza ukázala, že potraviny bez obalu více nakupují ženy, dále ti, kteří se zajímají o bio i lokální potraviny, a také je častěji nakupují, a lidé, kteří se obecně se snaží chovat šetrně k životnímu prostředí.
Dotázaných, kteří uvedli, že alespoň zřídka nakupují potraviny bez obalu, jsme se dále pomocí otevřených otázek doptávali, proč a kde je nakupují. Na obě otázky odpovídali dotázaní vlastními slovy a měli možnost uvést dvě odpovědi. U obou otázek se odpovědi opakovaly, proto jsme vytvořili kódovací klíče, podle kterých jsme jednotlivé odpovědi zařadili. Analýza na otázku „Proč nakupujete potraviny bez obalu?“ ukázala, že hlavním motivem lidí k nákupu těchto potravin je snížení množství odpadu, obalů či materiálu (23 %) a ekologický aspekt, ochrana životního prostředí a přírody (19 %). Dále respondenti uváděli, že kupují potraviny bez obalu kvůli jejich kvalitě (10 %) a také proto, že mají možnost výběru množství či velikosti potraviny/produktu (7 %). Ostatní důvody jsou výrazně méně časté (viz tabulku 1). Téměř čtvrtinu (23 %) odpovědí nešlo zařadit do žádné kategorie, protože se často nevztahovaly konkrétně k důvodům a neodpovídaly přímo na otázku. Z těchto „jiných“ odpovědí lze jako příklad uvést mám/nosím vlastní tašky/obaly nebo nejsou sáčky na prodejně.
Na otázku „Kde potraviny bez obalu nejčastěji nakupujete?“ respondenti nejvíce odpovídali, že v supermarketu či hypermarketu (viz tabulku 2). Z této odpovědi lze usuzovat, že si lidé pod nákupem potravin bez obalu představují zejména nákup ovoce a zeleniny, případně pečiva, které v běžných obchodech lze nebalené běžně najít. Z konkrétních obchodů dotázání nejčastěji zmiňovali Kaufland a Lidl. Tento úsudek potvrzují i další odpovědi, když přibližně sedmina dotázaných uvedla, že potraviny bez obalu nakupuje nejčastěji ve specializované prodejně (15 %), jiném menším obchodě (14 %) nebo na trhu, tržnici či farmářském trhu (12 %). Pouze 4 % dotázaných shodně uvedla, že potraviny bez obalu nakupuje ve farmářské prodejně či prodejně zdravé výživy nebo v bezobalovém obchodě, což jsou místa, kde lze nakoupit široký sortiment potravin bez obalu a nikoliv pouze ovoce či zeleninu a pečivo.
V souvislosti se snižováním emisí se setkáváme s pojmem uhlíková stopa, což je suma vypuštěných skleníkových plynů vyjádřená v CO2 ekvivalentech. Nejčastěji se tento ukazatel používá ve spojitosti s výrobky, ale může se týkat i jedince nebo akce. Nás konkrétně nejvíce zajímá uhlíková stopa potravin. Ta v sobě zahrnuje množství emisí skleníkových plynů, které vzniknou během jejich celého životního cyklu, tedy od produkce potraviny/suroviny, přes jejich zpracování, dopravu až po emise z likvidace jejich obalů.
V našem výzkumu nás proto zajímalo, jestli dotázaní považují za důležité, nebo nedůležité, jaký dopad na životní prostředí má výroba potravin, které nakupují. Dle výsledků v grafu 5 vidíme, že téměř polovina (49 %) dotázaných uvedla souhlasný názor, tedy že dopad výroby potravin, které kupují, na životní prostředí je pro ně při nákupu důležitý, z toho pro 12 % rozhodně a pro 37 % spíše. Opačný názor, tedy že dopad výroby nakupovaných potravin není důležitý, vyjádřilo 45 % dotázaných, z toho pro 36 % je spíše nedůležitý a pro 9 % rozhodně nedůležitý. Zbývajících 6 % dotázaných nedokázalo odpovědět a zvolilo variantu „nevím“.
Velmi jednoduchý a měřitelný způsob jak každý člověk může snížit svou vlastní uhlíkovou stopu jídla, je volba potravin, které konzumuje, jinými slovy způsob stravování. Největší uhlíkovou stopu má maso a mléčné produkty. Například na 1 kg hovězího masa se vyprodukuje 20-60 kg CO2, u vajec 5-15 kg CO2 a u luštěnin, veganských náhražek masa či zeleniny je to okolo 1-5 kg CO2. Velmi názorně to dokládají výsledky studie, kterou realizovala společnost Arnika na obyvatelích Prahy. Ukazuje se, že lidé, kteří konzumují stravu bohatou na maso a mléčné výrobky, mají uhlíkovou stopu 2 624,4 kg CO2e/ob/rok, ti, co konzumují průměrně masa a mléčných výrobků 2 055,0 kg CO2e/ob/rok, lidé s nízkou spotřebou masa a mléčných výrobků 1 704,6 kg CO2e/ob/rok, ti, kteří z masa jedí pouze ryby už jen 1 427,2 kg CO2e/ob/rok, vegetariáni 1 390,7 kg CO2e/ob/rok a nejméně lidé, kteří dodržují veganskou stravu (1 054,9 kg CO2e/ob/rok). Ke stejným závěrům dochází i zahraniční studie, ze kterých plyne hlavní sdělení, že do budoucna by mělo lidstvo výrazně snížit spotřebu živočišných a mléčných produktů, protože přechod na rostlinnou stravu představuje účinný nástroj pro boj s klimatickou změnou.
Celosvětově popularita vegetariánství a veganství v posledních letech roste. Ne nadarmo byl proto rok 2019 označen časopisem The Economist rokem veganství. V srpnu 2018 agentura IPSOS realizovala velký celosvětový výzkum zaměřený na stravovací režimy. Výsledky ukázaly, že na světě je 73 % všežravců, 14 % flexitariánů (lidé, kteří občas konzumují maso nebo ryby), 5 % vegetariánů, 3 % veganů a 3 % pescetariánů (lidé, kteří nejí maso, ale ryby ano). Nejnovější statistika pak uvádí, že v září 2020 bylo na světě přibližně 78 milionů veganů.
Zájem o rostlinné alternativy masa a mléčných produktů roste i v České republice, jak vyplývá z ankety ČTK mezi obchodníky. Jaký je přesný počet veganů a vegetariánů v ČR však nevíme. V našem výzkumu jsme proto položili dotázaným otázku, jakým výživovým směrem se stravují. Výsledky ukázaly, že naprostá většina (93 %) české veřejnosti se stravuje běžnou stravou bez všech omezení a zbývajících 7 % dotázaných uvedlo jiný výživový směr. Konkrétně shodně 2 % vegetariánství a low carb (omezení sacharidů) a po 1 % pak reduktariánství/flexitariánství, bezlepkovou stravu a jiný alternativní směr (dia, bez laktózy, veganství, paleo strava, makrobiotická strava). Tuto otázku jsme položili v našem výzkumu poprvé, proto nemůžeme analyzovat vývoj. Nicméně v dalších letech tento ukazatel určitě budeme sledovat.
Těch respondentů, kteří uvedli, že se nestravují běžnou stravou, jsme se dále zeptali, proč se pro tento způsob stravování rozhodli. Pro dotázané, kteří označili, že se stravují low carb nebo bez lepku, bylo hlavním důvodem vlastní zdraví, zatímco u vegetariánů a reduktariánů převažují důvody etické a ekologické, objevili se ale i respondenti, které k odlišnému stravovacímu režimu vedou náboženské důvody.
