Seriál Zeměpis hladu, který jsme publikovali v 65 pokračováních, vzbudil u našich čtenářů velký zájem. Budeme proto v tomto trendu pokračovat. Přineseme, počínaje dnešním dnem, na pokračování pasáže z knihy prof. Františka Jílka – Oberpfalcera Jak žili naši otcové, která vyšla s podtitulem Mezi písmáky pod Krkonošemi v roce 1946. Autor v ní přibližuje život a tradice v Podkrkonoší v 19. století, jak je ve svých zápiscích zaznamenali místní písmáci. Pisatel knihy na jejich adresu říká: „Horská příroda nedělá lidem jen starosti. Ona také jejich mysl povznáší svou jedinečnou krásou. Východ slunce i jeho západ provázejí takové záplavy barev, že je oko ani vnímat nestačí. A v tahu svěžích větrů bystří se i myšlenky. Pod horským nebem rodí se častěji než v rovinách mudrlanti, kteří své zkušenosti, výsledky svého přemýšlení také zaznamenávají. Říkáme jim písmáci. Je to výraz do jiného jazyka nepřeložitelný, protože se u druhého národa typ písmáka nevytvořil.
Přečetl jsem množství zápisů, jež podkrkonošští písmáci zůstavili, a často mě zaujal jejich postřeh i způsob podání. A protože je nyní velký zájem o nedávnou minulost, vybral jsem z rukopisů, co by mohlo obecně zajímat, a seskupil výňatky podle obsahu. Při tom se ukázalo, jak se jednotliví vypravěči doplňují a potvrzují.“
V knize jsou zejména citováni: Věnceslav Metelka (1808-1867), Josef Kramář (1814-1859), Antonín Zeman (1821-1912), který měl deset synům, z nichž nejstarší se proslavil jako spisovatel Antal Stašek, po něm zdědil zápisky svého děda spisovatel Ivan Olbracht, na zachování starých pamětí se podílel i jeho desátý syn Jan Zeman (1862-1945), František Rón (1848-1931), František Housa (1861-1922), Josef Dlask (1782-1853).
Prof. Oberpfalcer na závěr úvodu knihy dodává: „Písmáci mají dar věcně a názorně vyložit své zkušenosti. Píší jazykem spisovným, jen občas jim proklouzne nějaký provincialismus. Některý si libuje v dlouhých, málo přehledných souvětích, jiný zase dává slovům nezvyklý pořádek. Ponechal jsem jejich textům všecky typické znaky; jen slohově jsem celou knihu zladil, aby se i formou projevil jeden společný duch všech těch drobných vyprávění.
Kniha tato byla pro tisk hotova už r. 1940, ale Němci třikrát odmítli povoliti její vydání.“
Viděli jsme, že z vnitřního zařízení horáckých chalup největším změnám podlehla kamna. I v tom, co se na kamnech připravuje, v pokrmech, nastaly veliké novoty. Je namnoze až neuvěřitelné, jak nízká byla úroveň hmotného života i v rodinách větších hospodářů. Staroveský Housa...
Horským krajům dávají zvláštní ráz chalupy roubené ze silných kmenů. Na nízké kamenné podezdívce spočívají trámy a jejich spáry jsou vyplněny mazaninou. Z jílu, plev, pilin z pazdeří a drobně nařezané slámy namačkali mazáči buchty a pak tuto směs vmazávali do štěrbin klikatým dřevcem,...
V době meetingů ožila na horách také památka Mistra Jana Husi. Čechové tehdy vykonali pouť do Kostnice a v jihočeském Husinci se 6. července 1870 sešlo na 50 tisíc lidí. To bylo na paměť, že od Husova narození uplynulo 500 let.
Oba naši informátoři o meetingách mluví také obšírněji o tom,...
Po válce s Pruskem r. 1866 byla u nás velmi rušná doba. Naše země nesly nejvíce tíhu války, ale po vyrovnání s Uhry v prosinci 1867 klesly na pouhou provincii Předlitavska. Když se v květnu r. 1868 vyzdvihoval na Řípu základní kámen pro Národní divadlo, byla to veliká národní...
Rok 1848 měl veliký význam v ústavním vývoji Rakouska. Pařížská únorová revoluce zasáhla svým ohlasem i naše kraje. Císař propustil z význačných míst osoby, které představovaly absolutistické řády. Dne 13. března odešel státní kancléř kníže Metternich. K účasti na zákonodárné moci...
Až do obecního zřízení z r. 1849 pečoval o obecní hospodářství a o některé veřejné věci v poměru k vrchnosti rychtář. Byl také strážcem obecní truhly s písemnostmi. Odznakem jeho úřadu byla žíla, zvaná také rychtářské právo nebo regiment. Za své služby měl úlevy na robotě a...
Hry dětí bývaly také jiné, než jsou dnes. Písmáci se v stáří vraceli k svým nejranějším dojmům a dost nám toho pověděli o svém dětství. Na závěr oddílu o společenských projevech horáckého života zajdeme pod Krkonoše při letním slunovratu. Den sv. Jana Křtitele je obestřen prastarými...
V oddíle, vyhrazeném společenskému životu, je třeba věnovat pozornost také tomu, jak naši předkové cestovali. Touha poznat cizí kraje se uspokojovala na poutích stejně jako na řemeslnickém vandru. Mnoho zajímavého dovedli staří vyprávět o cestách do Prahy. Jako příklad vybírám, co o tom napsal...
Dospělí muži měli v horách své schůzky, na nichž se čtly noviny a významné knížky. Ženy a zvláště mládež ukájely svou potřebu společenského života jinak. Byl čas, kdy měli horáci v každém domě tolik kolovratů, kolik v něm bylo lidí schopných k přádlu. Přístroji na předení po...
Hudba nedoprovází jen církevní obřady nebo slavnostní chvíle života. Bez ní se neobejde žádný živelný projev lidového veselí.
Nejnižší formu taneční zábavy nazývají horáci šejdovec. To se tančilo při harfě nebo při kolovrátku, harmonice apod. Fr. Rón vypravuje tuto příhodu ze šejdovce:
Hrávali jsme...