Letos si připomínáme 105. výročí vytvoření Československé republiky, které je spojeno se jmény Masaryk, Štefánik a dalších vůdčích osobností tehdejší české a slovenské politické scény. V této souvislosti se nabízí řada otázek: Jaký byl profesor T. G. Masaryk, náš první prezident osvoboditel? Z čeho pramenila jeho touha po samostatnosti? Jaké je jeho dědictví pro současnost? a další. Dnes jsme mnohdy svědky, že se nejeden politik zaštiťuje Masarykem a jeho odkazem chtěje tak zdůraznit, že bude pokračovat v jeho ´cestě´. Nakolik je to upřímné nebo s cílem vlastního prospěchu musí posoudit laskavý čtenář sám. Připomenout T. G. Masaryka jsme se rozhodli prostřednictvím knihy TGM v Lánech, která vyšla v roce 1946. Je to třetí a rozšířené vydání publikace Pan president a lidé v Lánech, která poprvé vyšla v zimě 1937. Autorem je Stanislav Jandík a vyšla ve Vydavatelství Za svobodu. Je třeba ji chápat pohledem doby, v níž vznikla. Nicméně je výmluvným svědectvím, jak lidé vnímali svého prezidenta. Její tvůrce o vzniku knihy napsal:
Když jsem před lety hledal příčinu lásky našeho lidu k T. G. Masarykovi, obrátil jsem se k těm neprostším, k babičkám a dědečkům, které potkával v lese, k dětem, které na něho čekávaly, k dělníkům, rolníkům a řemeslníkům, kteří s ním přišli do styku, a k těm, kteří mu byli nejčastěji nablízku. Vyprávěli mi své drobné příběhy, jak se s ním setkali, na co se jich ptal, co jim řekl, opakovali jeho výroky, a z jejich vyprávění vyrůstala i Masarykova podoba. Měla dva význačné rysy: učenost a lidovost. Z lidu vyšel a lidovým zůstal. Lidovost rodného prostředí dávala jeho učenosti dar jednoduchého a jasného výrazu. Jeho moudrost a učenost zas tomuto srozumitelnému výrazu myšlenkovou náplň. Jednoduchým způsobem uměl povědět i největší pravdy tak, že je pochopil neučený a obdivoval učený. Dovedl pronikat k tajnicím člověkovy duše, on, král-filosof, obdařený ryzostí citu a „nevinností srdce“, které mu získávaly lásku lidu. Masaryk šel k lidství skrze člověka. Tu je i kořen jeho humanitní demokracie.
Z tohoto poznání pak logicky vyplynula stavba této knihy: dobrat se k Masarykovu lidskému profilu nitrem drobných lidí. Pak pochopíme opravdovost smutku našeho národa a celého světa nad jeho skonem, pochopíme i živou a podnětnou sílu masarykovské tradice v boji proti německému vetřelci. Počáteční rozmanité, ale vnitřně související příběhy přecházejí v jednotlivý proud vyprávění a celek tvoří reportážní obraz české vesnice za míru i za války.
Masaryk
Znám tu vyvýšenost politiků, zejména těch, kteří se pokládají za velmi praktické a reální, jak shlížejí na požadavek mravního základu státu a politiky.
Mluvě o demokracii v Americe, uvedl jsem Tocquevilla, jak ve své knize o americké demokracii zdůrazňuje i pro přítomnost náboženský základ...
Příkaz čís. 361., § 2. – 9. srpna 1915
Rozkazem 42. ruské pěší divise č. 156. z 5. srpna, oznámeno: Po příkazu velitele armády půlrota třetí roty České družiny odchází tímto dnem od 42. divise.
Půlrota třetí roty pod velením praporčíka Husáka a jeho pomocníka praporčíka Millera nepřetržitě...
Generál Otakar Husák
Vyšly v Památníku odboje pod č. 15; otištěny se svolením autorovým
I.
Jste v očistci! – My to víme a víme, že očistec potřebujete! Mnozí z Vás chtí k nám, ale málo jest těch, kteří mohou býti našimi bratry. – Každý z nás musí býti z křemene. – Pak...
Požaduji-li pro demokracii vzdělání, nepožaduji jednostranného intelektualismu (zdůraznil jsem to již), nýbrž vzdělání zároveň mravního, vzdělání prodchnutého mravními ideály.
Má hlavní historická a politická these zní, že demokracie se vyvinula z theokracie, demokracie že je protivou...
Emil Ulrych (Vyprávění účastníka)
V této stati pojednám o těch legionářích, kteří toto jméno první dostali, neboť bojovali v Cizinecké legii a odtud nazývání byli už legionáři v roce 1914, a později jméno to rozšířeno bylo i na ostatní.
Čtenáře zavedu do Paříže, kde se první revoluce...
Demokracie je založena na veřejnosti, to vyplývá ze zásady svobody a rovnosti; tím se liší od aristokracie. Proto mínění tak zvané veřejné v nové době dosáhlo tak veliké důležitosti; svoboda veřejného mínění je svobodou politickou, jistě je její podmínkou. Protože parlament nezasedá stále,...
Proti velikému zlu politického anthropomorfismu klade demokracie požadavek politického vzdělání občanů a voličů.
Nevolám po učenosti – bůh uchovej, jistě ne po učenosti jednostranně a výhradně školské. Školení, škola jsou nutné, ale nedávají samy rozumu, nadání a politického smyslu; pěkná...
Demokracie, nová demokratická republika vyžaduje nových lidí, nového člověka, nového Adama. Člověk je bytostí zvykovou: máme-li mít demokracii opravdovou, moderní, důslednou, musíme odvyknout starším zvykům politickým, t. j. všem druhům a formám násilnosti. To především znamená také heslo:...
Pravá demokracie nebude jen politická, nýbrž také hospodářská a sociální.
Problém hospodářský je dnes tak důležitý, protože válka a revoluce zničila bohatství a zásoby národů a způsobila neorganický stav hospodářské primitivnosti a nedostatku. Tato krise celé Evropy, ba celého lidstva, nutí teď...
Jak budeme usilovat o demokracii v politice zahraniční; tak bude i v politice vnitřní demokracie naším programem: obnovili jsme svůj stát ve jménu demokratické svobody – udržíme jeho svobodu jen svobodou a svobodou vždy dokonalejší.
Demokracie ještě nikde není důsledně uskutečněna; všecky...
Naše zahraniční politika se určuje do jisté míry zřeteli na národní menšiny. Všecky státy (s výjimkou nejmenších) mají národní menšiny; čistě etnografické vymezení a uspořádání států je nemožné. Státy nynější vznikly v době, kdy národnost neměla přímý politický význam, a tím se uplatnily...
S tohoto hlediska posuzují požadavek politiky slovanské. Sám jsem vždycky, a také za války, slovanskou politiku dělal, ale měl jsem o její podstatě a cílech jiné názory, než se obyčejně hlásaly a posud hlásají.
S osvobozením se nám dostalo nových slovanských úkolů doma: sjednocení...
Historický úryvek
Když ve vlastech československých slavili lidé největší svátek – svátek národního vzkříšení, naši chlapci na Sibiři prožívali strašné, trudné chvíle svého života. Mnozí vydechli naposledy, mnozí utrpěli těžké rány pro celý život.
Vše pro drahou, v mlhách kdesi ztracenou...
S Východem byly naše styky mnohem skrovnější než se Západem.
Náš poměr k byzantské říši a vzdělanosti v nejstarší době posud není sdostatek objasněn; ale víme, že se po nedlouhé periodě byzantské staly rozhodujícími pro celý další vývoj styky se Západem. Politické styky jsme měli...
Za své politické osamostatnění děkujeme v největší míře Francii, Anglii, Americe, Italii – Západu.
Od počátku svého vývoje v Evropě jsme byli politicky a kulturně spojeni nejen s Německem, nýbrž i s Francií, s Italií a s Anglií; s Východem byzantským a ruským naše...
Hlavní překážku naší samostatnosti viděl Palacký a jiní naši politikové v naší nepočetnosti při sousedství Němců; nás je 9-10 milionů, Němců přes 70 (v Německu samém 60 milionů). Němci jsou po Rusích nejlidnější národ v Evropě; s námi sousedí, oklopujíce nás se tří stran; my sami...
Bylo by přirozené, kdyby se malí národové sbližovali a snad i spojili; vždycky se však takové spojení nevyrovná jednotlivosti a centralisovanosti sousedících národů velkých. Spojení národů nebo států mívají rozličné příčiny a důvody; jsou podmíněna zejména zeměpisnou polohu (sousedstvím),...
Válkou byla Evropa, zvláště Evropa střední, politicky nově upravena. Státy nové (obnovené): 1. Finsko; 2. Estonsko; 3. Lotyšsko; 4. Litva; 5. Polsko; 6. Gdansko; 7. Československo. Státy bývalé, ale přeměněné: 8. Německo ztratilo neněmecké části (kromě Lužice); 9. Francii vráceno Alsasko-Lotrinsko;...
Ukázal jsem, jak jsme svůj stát obnovili, na jakém programu a jakou taktikou: uvědomíme si teď, jak si nabytý stát udržíme. Byli jsme samostatni, ale svou samostatnost jsme ztratili – pobídka tím silnější, svědomitě se orientovat v nové, mírem utvořené evropské situaci.
Pokud běží o náš...
Při posuzování a hodnocení politických událostí, jednotlivých historických akcí a činů, nakonec běží o úmysl, o plán, přesvědčení a pohnutky jednotlivců, stran a národů historii dělajících. Nestačí registrovat jen vnější fakta a jednotlivosti a přestávat na výsledku („republiku máme, k čemu...