Letos si připomínáme 105. výročí vytvoření Československé republiky, které je spojeno se jmény Masaryk, Štefánik a dalších vůdčích osobností tehdejší české a slovenské politické scény. V této souvislosti se nabízí řada otázek: Jaký byl profesor T. G. Masaryk, náš první prezident osvoboditel? Z čeho pramenila jeho touha po samostatnosti? Jaké je jeho dědictví pro současnost? a další. Dnes jsme mnohdy svědky, že se nejeden politik zaštiťuje Masarykem a jeho odkazem chtěje tak zdůraznit, že bude pokračovat v jeho ´cestě´. Nakolik je to upřímné nebo s cílem vlastního prospěchu musí posoudit laskavý čtenář sám. Připomenout T. G. Masaryka jsme se rozhodli prostřednictvím knihy TGM v Lánech, která vyšla v roce 1946. Je to třetí a rozšířené vydání publikace Pan president a lidé v Lánech, která poprvé vyšla v zimě 1937. Autorem je Stanislav Jandík a vyšla ve Vydavatelství Za svobodu. Je třeba ji chápat pohledem doby, v níž vznikla. Nicméně je výmluvným svědectvím, jak lidé vnímali svého prezidenta. Její tvůrce o vzniku knihy napsal:
Když jsem před lety hledal příčinu lásky našeho lidu k T. G. Masarykovi, obrátil jsem se k těm neprostším, k babičkám a dědečkům, které potkával v lese, k dětem, které na něho čekávaly, k dělníkům, rolníkům a řemeslníkům, kteří s ním přišli do styku, a k těm, kteří mu byli nejčastěji nablízku. Vyprávěli mi své drobné příběhy, jak se s ním setkali, na co se jich ptal, co jim řekl, opakovali jeho výroky, a z jejich vyprávění vyrůstala i Masarykova podoba. Měla dva význačné rysy: učenost a lidovost. Z lidu vyšel a lidovým zůstal. Lidovost rodného prostředí dávala jeho učenosti dar jednoduchého a jasného výrazu. Jeho moudrost a učenost zas tomuto srozumitelnému výrazu myšlenkovou náplň. Jednoduchým způsobem uměl povědět i největší pravdy tak, že je pochopil neučený a obdivoval učený. Dovedl pronikat k tajnicím člověkovy duše, on, král-filosof, obdařený ryzostí citu a „nevinností srdce“, které mu získávaly lásku lidu. Masaryk šel k lidství skrze člověka. Tu je i kořen jeho humanitní demokracie.
Z tohoto poznání pak logicky vyplynula stavba této knihy: dobrat se k Masarykovu lidskému profilu nitrem drobných lidí. Pak pochopíme opravdovost smutku našeho národa a celého světa nad jeho skonem, pochopíme i živou a podnětnou sílu masarykovské tradice v boji proti německému vetřelci. Počáteční rozmanité, ale vnitřně související příběhy přecházejí v jednotlivý proud vyprávění a celek tvoří reportážní obraz české vesnice za míru i za války.
Masaryk
Jihoslovanů bylo v Londýně hodně; udělali si z Londýna hlavní politické středisko, zvláště Charváti a Slovinci: Supilo, Hinković, Vošnjak, Potočnjak, Meštrović a jiní. Zmínil jsem se již, že v Londýně byl organizován zahraniční Jihoslovanský výbor. Ze Srbů přišel jako vyslanec do...
Stálou starostí mi bylo Rusko a jeho osudy; vyhledal jsem občas zase ruského velvyslance Benckendorffa. V Londýně žil také vládní žurnalista Veselickij, známý pod jménem Argus, seznámil jsem se také s emigrantem Dioneem a Kropotkinem (profesora Vinogradova jsem už jmenoval). Z Ruska...
Když jsem se v Londýně náležitě orientoval, začal jsem návštěvami u osob oficiálních. Jeden z prvých, jehož jsem vyhledal, byl pozdější vyslanec anglický u nás, Sir George Russell Clerk v zahraničním ministerstvě. Brzy jsem také navštívil bývalého velvyslance ve Vídni Sira Maurice de...
Pobyt v Paříži a v Londýně, stálé styky s Angličany a s Francouzi, pozorování francouzských a anglických vojáků, francouzsko-anglické shody a neshody, přemýšlení o francouzské a anglické literatuře vedly mě přirozeně k srovnávání francouzské kultury s kulturou...
S Francií jsem byl v Londýně v stálém styku nejen Benešem, nýbrž i Francouzi, žijícími v Londýně a Londýn navštěvujícími; prožíval jsem takto ve vlastní osobě spojení Francie s Anglií. Ve mně to spojení bylo organické, rodinné, osobní: rodina po ženě pochází...
Do Londýna jsem se vrátil z Paříže 26. února 1916.
Pobytem v Paříži jsem si uvědomil veliký rozdíl obou veleměst za války. Paříž dělala dojem města ve smutku – Hugovo hlavní město všehomíra stalo se jakoby nekropolí naší civilisace; nejednou jsem měl ilusi, že slyším děla veronská. Den...
Při tomto pobytu v Paříži býval jsem stále se Štefánikem.
Štefánika jsem poznal jako studenta v Praze; byl chudý, i staral jsem se o to, abych mu ulehčil. Z Prahy se odebral do Paříže (tuším v roce 1904) a stal se sekretářem na astronomické observatoři v Paříži. Byl vyslán...
Častěji jsme byli s Vesnićem a vyměňovali si zprávy a názory o celkové situaci a o otázkách, nás se týkajících; proti Vesnićovi byl v Paříži mezi Srby kroužek mladších lidí – pozoroval jsem dost osobního, politicky mu křivdili.
Zajímavý pro mne byl styk s Izvolským. Byli jsme...
Začátkem 1916 jsem pomýšlel jet do Paříže. Dr Beneš přicházel do Londýna a podával zprávy o celé naší situaci; umluvili jsme, že přijedu začátkem února. V čele vlády byl od 28. října 1915 Briand, a k němu jsem měl Štefánikem cestu upravenu.
U Brianda jsem byl 3. února 1916. Předložil jsem...
V Londýně jsem přirozeně mnoho slyšel o vojsku anglickém a o situaci na bojištích vůbec; měl jsem teď příležitost poučovat se od vojenských odborníků (anglických a francouzských) o všech otázkách vojenských.
Vzpomněl jsem už několikrát, jak mě trápila nejistota, potrvá-li válka dlouho či...
Odjel jsem z Paříže 24. září 1915 na stálý, aspoň delší pobyt do Anglie. Beneš zůstal v Paříži a odtamtud, stejně jako Štefánik, dojížděl do Italie, a tak jsme měli hlavní spojenecké země oficiálně obsazeny. Ostatně v Londýně i v Paříži jsme mohli jednat a jednali...
Už jsem si posteskl, že jsem zahraniční akci a propagandu musil začínat od abecedy, protože spojení s politickým zahraničím nebylo; na druhé straně v tom byla výhoda, že se mohlo začít a pracovat soustavně a promyšleně. A protože válka trvala dlouho, propaganda měla úspěch....
Zde připojím několik vysvětlivek o naší zahraniční Národní radě.
Rozumělo se samo sebou, že především musil být pro náš odboj konstituován vedoucí zahraniční centrální orgán. To jsem s počátku byl já sám, a šlo tedy o to, najít si spolupracovníky a sjednotit všecky kolonie. Při roztříštěnosti...
V této souvislosti povím něco o našich koloniích, aby charakter naší zahraniční práce a její úkoly lépe vynikly.
Znal jsem naše největší kolonie v Rusku, v Americe a v Německu už před válkou; pobýval jsem mezi nimi častěji, stopoval jsem jejich vývoj, znal jsem téměř všechny...
Zde je místo povědět něco o Denisovi a o jeho účasti v naší osvobozenské propagandě.
Autorita, které si Denis u nás získal svou historickou prací, posloužila v začátcích války v pařížské kolonii; ale urovnání vnitřních sporů bylo nad jeho síly. Poměry proň byly nové a překvapující,...
Nadešel čas, přeložit centrum propagandy do hlavních států dohodových. Již v Praze jsem se zasazoval o to, aby nás za hranice šlo tolik, abychom obsadili aspoň Paříž, Londýn, Petrohrad. Čekal jsem na dra Beneše, aby byl v Paříži, já v Londýně.
Paříž byla 1915 centrem vojenským,...
Také ve svobodném Švýcarsku zakusili jsme moc Rakouska. Bylo v neutrálním Švýcarsku oficiálně zastoupeno, stejně jako Německo, a užívalo toho svého postavení; byly téměř všude u našich lidí policejní prohlídky, vláda kantonu ženevského zakázala protirakouskou propagandu a vypověděla...
Pro humanitism velmi důležitá byla otázka viny. Soudil jsem o věci, jak jsem to formuloval v Nové Evropě. Literatura o otázce viny rostla již za války, dnes je jí celá knihovna, i je úsudek na dokumentárním podkladě usnadněn; já svůj úsudek opírám o dlouholeté pozorování Německa a Rakouska a...
Rozhodnutí proti Rakousku a pro odboj nebylo mi pouze problémem politickým, nýbrž také mravním.
Problém války a revoluce zajímal mě dávno a dávno; vždyť je to hlavní problém mravní – humanita mně nebyla slovem. A je to problém český; otázka Žižka či Komenský byla Kollárem a Palackým rozřešena ve...
Rozhodl jsem se, že proti Rakousku vystoupíme již způsobem manifestačním. Naše kolonie všude to čekaly a žádaly. V Rusku byla již od podzimku Družina, také ve Francii naši byli ve vojsku; ve všech koloniích vystupovalo se proti Rakousku a Německu důrazně.
V rakouském vojsku si naši vedli...