Milí návštěvníci webu. Kromě dalších novinek jsme se v letošním rozhodli přinášet každý den text jedné nebo i několika národních a znárodněných písní a říkadel. Důvod je následující. Od mala jsem s rodiči jezdil k babičce do Chorvatska, kde v Daruvaru a jeho okolí žije početná česká menšina. Dodnes tam dodržují naše tradice a se zájmem sledují dění v Česku a na Slovensku zejména prostřednictvím televize. Dechovku, jakou mají například v Končanici, u nás uvidíte jen málokde. Naši krajané se podle mne umí více radovat ze života než my v jejich původní vlasti. Zpěv je doprovází doslova všude. A zpívají tam písničky, které u nás mnohdy upadly v zapomenutí. Dříve i nyní jsem byl nejednou vyzván, abych se přidal. Nad mojí odpovědí, že bych to udělal rád, ale tu či onu písničku neznám, jen kroutili hlavou. Znají totiž mnoho písní, které jejich předky doprovázely za časů Rakouska-Uherska na cestě do nového domova. Není proto od věci připomenout je. Při jejich výběru čerpáme z různých pramenů, za základ jsme zvolili Storchův zpěvní věnec, uspořádal ho Josef Kalenský, Anthologii z národních písní československých (1871), kterou uspořádal František Bartoš a Špalíček národních písní a říkadel, který upravil Jan Siedel. Rád bych na závěr ocitoval ze Špalíčku: „Národní píseň provází člověka celým jeho životem, jde s ním po všech jeho cestách za štěstím, za prací, do nových krajů a míst. A tak se stane, že píseň z jednoho kraje najdeme v mnoho obdobách v krajích jiných, takže je velmi nesnadno někdy bezpečně zjistit pravý domov této písně, žijící bez zápisu a not, jenom v ústech lidu… V národních písních je všude hlavním motivem textu běh celého lidského života, ať je to narození, láska, svatba, stáří i smrt. A nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že právě toto nejtěsnější splynutí písně s lidským osudem a životem je základem oné kouzelné životnosti národních písní, která jim zaručila, že přetrvaly celá staletí se všemi bouřemi a otřesy a stále při tom zůstávaly výrazem osobní radosti a smutku člověka, který je prožil.“

František Petružalek