Třicatero krás ženy
O ženách toho bylo napsáno mnoho, jsou vděčným tématem po tisíciletí a bude tomu tak i nadále. Obdivují je básníci, mudrují o nich filozofové, jsou inspirací pro malíře, spisovatele a další umělce, průmysl zboží určeného především pro ženy dnes zaměstnává statisíce lidí. Řada z nich vstoupila do historie v dobrém, ale i ve zlém slova smyslu. Existují stovky citátů a přísloví od antiky až do současnosti věnovaných lepší polovičce lidstva. Vybrali jsme jich několik, jak jsou publikovány ve Velkém slovníku citátů a přísloví, který vydala Academia.
⁕ Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena. Vergilius
⁕ Bývá-li dobrota ženy nekonečná, bývá i její zloba bez konce. Talmud
⁕ Žena je nad muže mnohem bystřejší k zlomyslnosti. Demokritos
⁕ Žena rodíc a kojíc ví jasně, že její dílo je mnohem vážnější než zaměstnání mužovo, který zasedá třeba v zemském shromáždění, na soudě, v senátě. L. N. Tolstoj
⁕ Ženy podněcují v mužích touhu vytvořit veledíla a překážejí jim v jejich realizaci. Wilde
⁕ Je nad slunce jasnější, že bůh stvořil ženu, aby zkrotil muže. Shaw
⁕ Mluvíte-li se ženou, naslouchejte především tomu, co vám říká očima. Březina
⁕ Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy. Rousseau
⁕ Chytrá žena má miliony nepřátel – všechny hloupé muže. Ebner-Eschenbachová
⁕ Kdo špatně mluví o ženách, nechť pomyslí na svou matku a zastydí se. Spurgeon
⁕ Sto mužů může založit tábor, ale jen žena dokáže vytvořit domov. Čínské
⁕ Žena v domě je neštěstí, ale ochraňuj ji Bože, pod každou střechou. Perské
Jaká je tedy žena matka, manželka, milenka, dcera, sestra, babička, umělkyně, vědkyně nebo hospodyně. Pokus o odpověď dává kniha Třicatero krás ženy s podtitulem Analytický rozbor jejich dokonalosti a nedostatků. Jejím autorem je A. Debay a v českém překladu vyšlo v roce 1905 první vydání, druhé v roce 1908. Z něj budeme v příštích dnech a týdnech otiskovat postřehy tohoto znalce ženské krásy.
Třicatero krás ženy
Záští a mstivost. Jsou to dva hříchy, jichž následky bývají vždy zhoubny, tak že na nejvýše jest důležito náklonnost k nim vždy a všude potlačovati. Ženy záštiplné a mstivé také jsou metlou společnosti; každý hledí, aby před nimi měl se na pozoru a nepřicházel s nimi do žádného styku;...
V říši rostlinné právě tak, jako v říši živočišné, každá bytost jeví některé nedokonalosti, chyby a vady. A plémě lidské více než kterýkoli jiný druh tvorstva zdá se býti důkazem tohoto zákona, hnaného do krajnosti, tj. plémě lidské převyšuje všecky ostatní tvory svými vadami a chybami. A...
Na vdané ženě jako matce rodiny jest znáti své povinnosti k choti a k dítkám v celém rozsahu. Vykonává-li tyto povinnosti řádně, všecky osoby jejího okolí ji milují a ctí. A z těchto povinností jsou některé, proti nimž se prohřešiti by bylo prohřešením na úctě k manželství...
Manželský sňatek jest cílem, k němuž instinktivně bývají doháněny všecky bytosti, jakmile dosáhly úplného svého rozvoje. Nikdo nemůže uniknouti tomuto věčnému zákonu přírody, nechce-li za to býti trestán četnými nemocemi a chorobami tělesnými i duševními, jež ztrpčují a ukracují život.
(Dříve...
A jiná dáma takto ironicky pronesla své stesky na muže:
„O ženy marnivé, prosím vás, nevystupujte ze své duševní prostřednosti, která vám byla uložena jako povinná nutnost; neníť na nás, abychom zaujímaly místa, kterých naši páni s tak velikou tíží hájí. Naši páni nám zakazují býti vážnými,...
Ženy jsou samá chyba, samá vada a plny ukrývaných nedokonalostí, říkají někteří muži; a ženy se obhajují tím, že závěr tento na ně obracejí, a mají pravdu. Neboť vskutku proti několika hnusným a sobeckým mrzoutům, kteří zlost svou si vylévají na krásném pohlaví, kteří napsali tisíceré hlouposti,...
Ale vraťme se k svému vypravování. Vskutku teprve za panování krále Františka I. ve Francii, jenž zachoval po sobě paměť jako muž galantní, ženy probraly se z opovržení, v němž silné pohlaví je udržovalo. Příkladu Františkova následovalo několik národů, a od té chvíle žena hledí aby...
Až posud pohlíželi jsme na ženu jen s její nejkrásnější stránky, ale obrátíme-li, jak se říká, obraz na rub, celá scéna se změní, barvy zčernají, světla mizejí, a nikdo by nepoznal v ženě tvora takového, za jaký jsme ji popsali.
Ve všech dobách lidských žena byla terčem posudků a satir...
Modesta de Poizzo, učená Benátčanka, uveřejnila krátce před smrtí svou vysoce ceněnou apologii žen.
Lucrezia Marinella hájila téže věcí v díle, nadepsaném: „Ušlechtilost a výtečnost ženy u přirovnání k vadám a nedokonalostem mužů.“
Krištof Bronzini psal o důstojnosti žen a Jan Spinoza o...
Voltaire, jenž všemu se posmíval a satirou svou poskvrňoval, nevěnoval sice ženám žádného zvláštního díla, ale za to tím horlivěji se ucházel o jejich příznivý úsudek.
Jean-Jacques Rousseau miloval ženy vášnivě, a přece je napadal ve svých záchvatech melancholických; za to citům něžným přístupný...