Domácí lékař – lékařský rádce zdravých i chorých
Denně jsme zaplavováni reklamou prostřednictvím všech nositelů informací na nejrůznější osvědčené přípravky, které upevní naše zdraví, pomohou nám od řady nešvarů a bolestí, takže budeme lépe trávit, přestane nás bolet hlava, imunitní systém se vypořádá se všemi viry a bacily, budeme skákat jak kamzíci na horách nebo lézt po stromech jak opice, ženy po nás budou toužit a tak dále. Prostě, „kdo koupí, neprohloupí.“ Necháme na laskavém čtenáři, aby si sám rozhodl, co je pro něho užitečné a co jsou jen vyhozené peníze. Jistě nebude od věci, když se v této souvislosti vrátíme o více než 120 let zpět a zalistujeme v dvoudílné publikaci Domácí lékař, která vyšla ve třech vydáních v letech 1890 až 1902 s podtitulem Lékařský rádce zdravých i chorých. Sestavil ji Dr. D. Panýrek, operateur v Karlíně za pomoci MUDra. Jos. Císlera, odborného lékaře chorob ušních, nosních a krčních v Praze, MUDra. Vrat. Kučery, majitele ústavu vodoléčebného v Praze, MUDra. Vojt. Mrázka, praktického lékaře a balneologa v Praze, MUDra. Aug. Riegla, sekud. lékaře ústavu choromyslných v Praze, MUDra. Ot. Rožánka, lázeňského lékaře ve Františkových lázních a ženského lékaře v Praze, MUDra. J. Šimsy, řídícího lékaře ústavu pro choroby nervové a duševní v Krči a MUDra. Ot. Zuny, praktického lékaře v Praze. Vyšlo nákladem Bursíka a Kohouta, knihkupců c. k. České university a České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Postupně budeme přinášet jednotlivá hesla, která nejsou řazena abecedně, při jejich výběru jsme se řídili tím, zda mají co říci i dnes čtenáři a dokládají, k jak obrovskému posunu došlo na poli lékařské vědy, ale také, jak mnozí poradci z oblasti zdravého životního stylu s prominutím jen papouškují to, co bylo dávno vysloveno nebo si „přivlastňují“ rady mnohdy mezinárodně uznávaných odborníků. Na úvod přinášíme citaci z předmluvy k I. a III. vydání.
Již delší dobu cítí se v písemnictví našem naléhavá potřeba větší populární knihy lékařské, která by čtenáři bez odborných vědomostí poskytovala srozumitelné poučení o podmínkách lidského zdraví i nemocí a která naznačila by jemu přístupným způsobem řadu neškodných a užitečných prostředků při různých chorobách, jimž může člověk podlehnouti.
Potřeba takového svědomitě psaného a požadavkům doby vyhovujícího díla uznána byla i kruhy lékařskými a dala podnět ke vzniku naší knihy „Úplného domácího lékaře“. Každý čtenář, jemuž záleží na tělesném a duševním blahu vlastním a zdraví rodiny, poučí se v něm snadno a dopodrobna o všem, co týká se zdraví i chorob těla a duše.
Různé takové otázky všeobecné i zvláštní, pro něž nemá každý hned po ruce bezpečného odborníka, objasní „Úplný domácí lékař“ způsobem vědecky i zkušeností opřeným, přesně a populárně.
Za tímto účelem volena také úprava knihy. Aby každý pohodlně na některou otázku mohl nalézti odpověď, sestaveny jsou články, v nichž laik hledati bude radu a praktické pokyny, dle abecedy. Kniha staniž se důvěrným přítelem obecenstva, budiž zástupcem lékaře za jeho nepřítomnosti nebo při naléhavém nebezpečí a poučuj tam, kde přílišně zaměstnaný lékař vysvětlí tazateli jen otázky nejdůležitější a nejpotřebnější. Konečně přístup jako mlčelivý a diskrétní důvěrník k těm, kteří ostýchají se z té či oné příčiny soukromé nebo rodinné lékaři se svěřiti.
Každému vzdělanci, který pokládá za svatou povinnost pečovati o zdraví rodiny své, naskýtá se denně řada otázek týkajících se výživy, vychování, diaety atd. Denně slyšíme: Smím to či ono požívati; prospěje či uškodí mi tato lázeň nebo ona minerální voda; mám se koupati v teplé či ve studené vodě; jak mám své dítě živiti, aby bylo zdrávo a sílilo; kterých pokrmů mám se vystříhati; proč nesnesu toho, co jiným jde k duhu; mám vážně bráti ten či onen příznak, který pozoruji na sobě nebo na své choti, na svém dítěti; kdy mám povolati lékaře? Takových otázek je nekonečná řada. Aby určitý počet hesel všem těmto otázkám vyhověti mohl, bylo nutno pojednati o některých pojmech zvláštních v úvaze o pojmech všeobecných, hlavních, kdež nalezne snadno čtenář potřebné objasnění a vysvětlení. Žádati však od přítomné knihy, aby podala průhlednou a úplnou nauku o tom, jak léčiti a vyléčiti různé choroby úplně bez pomoci lékařské, mohl by jen čtenář neprozřetelný a nejapný jen spisovatel mohl by se o to pokoušeti. Kniha má býti pomůckou laika a pomocníkem lékaře, jehož slovům bude dodávati váhy a připravovati půdu, nikdy však neodváží se přestoupiti na pole činnosti v pravém slova smyslu lékařské. Bude brojiti proti temnotám předsudků a pověr světlem pravdy a bezohledně potírati záhubné a výdělkářské mastičkářství. Poví, jak předejíti, aby zdraví nebylo porušeno a vysvětlí, jak obmeziti morbilitu a úmrtnosť – poučováním o škodlivinách a udáváním prostředků, jež zabrání, aby z pouhé náchylnosti (disposice) nevyvinula se choroba, jakož i objasněním, jak vzniklé ochuravění v čas a přiměřeným způsobem potlačiti možno – ovšem za přispění lékařova. „Úplný domácí lékař“ staniž se rádcem zdravých i chorých.
*
Rychlé rozprodání prvního a druhého vydání této knihy nejlépe dokazuje, že je podobného spisu třeba. Ovšem nutno si jasně býti vědom mezí její kompetence, aby nikdy a nikde, což pravíme s důrazem, nezasahovala do působnosti lékařovy.
Přidržovala-li se první dvě vydání jen několika kněh jakožto vzorů, jichž spracováním více méně věrným byla, vidělo se nynějším upravovatelům spisu nutným zasáhnouti hluboko do masa, takže povstává tak kniha z valné části nová.
Není článku, který by byl zůstal beze změny. Dlouhá řada nových statí pro knihu sepsána a s velkým nákladem a obětavostí – dlužno ji i zde uznati – pořízen veliký počet obrázků, jež jednak jsou dílem pracovníků z kruhů lékařských i uměleckých českých, jednak přejata z výborných kněh českých i cizích.
Opakuji, že tato kniha nechce a nemůže ani býti nějakým, abych tak řekl, surrogátem lékaře, aby léčila, tj. aby lidé sami se léčili podle jejího návodu bez lékaře. Naopak – má a chce býti poučením o nemocech a lécích, které lékař zanešený praxí nemá času podrobně podávati.
A proto nemám větší ctižádosti, než aby nejen čtenáři z obecenstva, ale i lékaři říkali o tomto spise: „Je to dobrá kniha!“
Pozn. redakce. Text přinášíme v takové podobě, jak je v knize.
Domácí lékař
Tak zove se osoba, která, sama jsouc matkou, mlékem prsou svých vyživuje cizí dítě. Kojná jest nejlepší náhrada ve všech těch případech, ve kterých vlastní matka dítě své kojiti nemůže. Bohužel stává se v moderních dobách, že matky, obzvláště v lepších stavech žijící, nechtějí kojiti buď...
Nebude nikoho, kdo by ovoce toho neznal neb aspoň o něm neslyšel. Málokdo však je okusil. A okusil-li je, stalo se tak jistě jen jednou, ze zvědavosti; vždyť kdoule, ačkoli nadána neobyčejně příjemnou vůní, vyznačuje se chutí svíravě trpkou, odporně nakyslou, aspoň syrová, a dřeň její je tuhá jako...
Z arabského gaviar od „gabara“, něco sýtem protlačovati, jsou solené jikry rozmanitých ryb. Původně nazývaly se tak jikry jeseterů a vyz, z nichž podnes připravuje se nejlepší a nejchutnější druh kaviáru, jaký možno v obchodě obdržeti. Kolébka kaviáru je v Rusku, kde byly kdysi...
Ječné zrno je dosti častý případ onemocnění oka, a obecenstvo znajíc jeho průběh, z pravidla neškodný, nevolává k onemocnění tomu lékařů. Tím spíše třeba poučiti o podstatě choroby širší kruhy, aby se urovnalo všeho nepříslušného při něm počínání, kterým by se mohlo ublížiti.
Ječné zrno...
R. 1832 narodil se v Bürgu ve Württembersku Gustav Jaeger, zoolog, který v letech 80. vzbudil veliký rozruch v Evropě tvrzením, že každé rostlinné vlákno je člověku škodlivé. To vedlo jej k založení systému, dle něhož prý se má člověk jedině vlněnými látkami odívati. Agitace pro...
V prvním vydání „Úplného domácího lékaře“ bylo dle cizích pramenů velmi podrobně pojednáno o této otázce. Od té doby, co tato kniha vyšla, změnilo se u nás mnoho – k dobrému. V českých krajích působí nyní na 40 školních lékařů. V Rakousku jsme my Češi první z národů, kteří...
Plod slivoně sluje švestka (slíva). Strom ten rostl původně divoce na Levantě, ale již za dob starořímského filosofa Katona byl pěstován v Itálii. Nyní pěstuje se v Evropě v hojných odrůdách, z nichž švestka a duranče jsou nejznámější.
Sušené nebo pečené švestky možno dlouhá...
Za starých časů mohli vychytralí lidé vystoupiti na veřejnost s prostředky tajnými tj. takovými, jichž složení veřejnosti bylo tajno a jichž složení jen vyrabitelům bylo známo. Bylyť tenkráte vědomosti o chorobách i mezi lékaři, kteří s povoláním se zabývali nemocnými, velmi nepatrné –...
Čtenáře mnohého snad překvapí nepatrný rozměr, který věnujeme této důležité pochutině. Příčina je v tom, že jest obecně známo, co o předmětě tom dlužno věděti, že chová jedovatý (tekutý) alkaloid nikotin, silici a jiné méně důležité součástky a že doutnáním jeho vzniká a do ústrojí se dostává...
Člověk potřebuje k výživě své vedle vody a některých solí tyto 3 druhy živin: bílkoviny, tuky a uhlohydráty. Lze tedy sílícími potravinami nazývati takové, jež obsahují všecky neb aspoň některou ze jmenovaných živin v takovém složení, že je snadno stravitelna a že v malém množství...
„Od hladu, moru a války vysvoboď nás, Pane!“ stojí ve staré litanii.
Veškerý vzdělaný a čtoucí svět sledoval s nejživějším zájmem hladovicího Vlacha Succiho, z něhož vyloupl se pouhý podvodník; toto obecenstvo tváří se, jakoby nevědělo, že při tom hynou miliony lidí nedostatkem a bídou....
Lepším a hojně upotřebeným druhům ovoce věnovali jsme v knize této články samostatné; zde chceme promluviti o ovoci vůbec ze stanoviska diaetetického.
Přírodopisci rozeznávají ovoce dle podoby i dělí je na jadernaté, peckovité, jahodovité, dle jakosti (plané čili divoké a štěpné), dle doby...
Vzhled krajiny mění se nejen dílem ruky lidské ale i četnými zjevy přírodními, jichž hlavním pramenem jest energie sluneční. V různých dobách ročních paprsky sluneční dopadají na totéž místo povrchu zemského pod různým úhlem, čím více se tento úhel blíží pravému, tím více objevují se...
Tak zove se bělošedá masa, která v našich kuchyních při přípravě některých moučných pokrmů hraje nemalou úlohu. Nemohouce se tu šířiti rozhovorem o výrobě kvasnic spokojíme se nejstručnějším pojednáním o hotovém zboží. Plátnem protlačené a tak dlouho promývané kvasnice, až voda odtékající...
Pěstování duše jakožto podmínka zdraví. Diaetetika duše.
Má-li býti člověk úplně zdráv, nepostačí pěstovati tělo, ale je nevyhnutelna i hygiena duše. Proto je diaetetika duše stejně nepostradatelná podmínka normálního života, jako diaetetika těla. Člověk bez kultury ducha zdivočí, ztrácí...
V zimě r. 1889 – 1890 objevila se v Čechách epidemická choroba, před tím obecenstvu neznámá, který svými trapnými příznaky a, jak se brzy ukázalo, i nemalou pro osoby chronicky choré závažností šířila postrach všude. Málo kdo jí odolal, nejeden z nás dvakráte až třikráte...
Existují zvláštní stavy, při nichž představy, tužby a snahy člověka odchylují se od normy a naprosto se liší od obyčejných jeho náklonností. Někdy podmíněny jsou pomíjejícími, přirozenými pochody (např. v těhotenství), jindy způsobeny jsou odchylným, chorobným stavem samého nervstva. Vliv...
Unavený mozek žádá klid. Spí člověk, spí zvíře, rostlina. Čím jest u jiného orgánu únava, tím jest u mozku spánek. Již při bdění vyskytují se zjevy, které jsou obdobny spánku. Člověk slabých nervů je např. unaven pohlížením na obrazy nebo posloucháním hudby; on bdí, ale nevidí nebo neslyší; to je...
Počne-li člověk tloustnouti po celém těle (hlavně ve tkáni podkožní tuk se ukládá, leč i jinde, ve svalstvu, srdci, jatrech), mluvíme o otylosti. Stav lid za chorobu nepokládá, ačkoli mnohé známky nasvědčují chorobnosti jeho (slabost takových osob, snadné podléhání chorobám, jimž hubení zpravidla...
Délka života u zvířat je v určitém poměru k velikosti a trvání vzrůstu. U člověka toto pravidlo však neplatí. U něho je život v poměru k jeho velikosti dosti dlouhý, v poměru k době jeho vzrůstání však mnohem kratší, nežli u kteréhokoli jiného tvora. U osob normálních,...
Při provozování různých živností jest řemeslník vystaven nejrozmanitějším škodlivinám, kterých nemůže se přese všecku opatrnost uvarovati a které způsobují různé vleklé choroby podivných často rysů. Rozhoduje při tom jednou látka, se kterou řemeslník pracuje, jindy způsob jeho práce. Se...
Domácí lékař předpokládá domácí lékárnu, kterou kdosi nazval někde „nevyhnutelné zlo“. Že je nevyhnutelna, připustí každý, kdo zná náš venkov, kde nelze často opatřiti si hned pomoc lékařskou, když je jí potřeba naléhavá. A když je i lékař po ruce, nutno léky opatřovati ze vzdálených lékáren, při...