.png)
Jak je snad každému známo, vynikal František Josef I. velikou uznalostí pro hrdinství a činy statečné, ať již byly vykonány na poli válečném, nebo v kterémkoliv oboru počestné práce občanské. Kdekoliv událo se Mu býti svědkem takového vynikajícího výkonu, nikdy neváhal odměniti jej na místě nejen nehledanými slovy uznání, nýbrž i viditelnými důkazy Své Nejvyšší přízně, z nichž nejoblíbenějším býval populární řád Leopoldův.
Nuže, jest nám zde vyprávěti příběh, který nad jiné jasně ilustruje tento vznešený smysl panovníkův pro udílení spravedlivých odměn, smysl, jenž dovedl zvítěziti i nad vrozenou jinak skromností.
Stalo se za posledních let požehnaného panování císaře a krále Františka Josefa I., že Jeho Apoštolské srdce pocítilo po delší době vroucí hnutí křesťanské lásky k bližnímu. Bližním tím byla tenkráte malá baletka z dvorní opery. Jeho Veličenstvo, jež dovedlo Se ve Své Nejvyšší dobrotivosti schýliti v určitých případech k těm nejmladším ze Svých poddaných, nedovedlo ani tentokráte ohlušiti v Sobě vzrůstající ušlechtilé pocity a dalo Se ještě téhož večera dovézti do soukromého bytu mladistvé tanečnice.
V těch dobách Si vznešený panovník ráčil již přivyknouti vzhledem k Svému vysokému a požehnanému věku jisté skromnosti a odříkavosti v radovánkách světských. Dával se voziti na takovéto návštěvy odevzdán do vůle Boží a neočekávaje žádných zázraků. Avšak tohoto večera krása, mládí, půvab i různé obratnosti mladičké tanečnice oprávnily staré přísloví, že spustí i motyka, dopustí-li Bůh na nebesích.
Po třech hodinách vracel Se stařičký monarcha k Svému povozu; vracel se nanejvýše rozechvěn. V jeho nitru zápolila Nejvyšší skromnost s Nejvyšší spravedlností. Ale když Si uvědomil, že každý hrdinský výkon má býti odměněn, zvítězila spravedlnost nad skromností, Jeho Apoštolské Veličenstvo sáhlo třesoucí se rukou do brašny v kočáru, vyňalo oblíbený řád Leopoldův a v uznání statečného chování ráčilo ozdobiti jím Vlastní Svá Nejvyšší prsa…
Dr. B.
Šibeničky 1918, autor neuveden
.png?s3=1)
